Začátek nového roku je vždy příležitostí k ohlédnutí se za rokem předešlým. Které jednotlivé události a momenty loňska byly podle Vás pro město klíčové?

Bohužel, rovněž uplynulý rok 2021 zásadně ovlivnila koronavirová pandemie a nelze se tomuto tématu vyhnout. Vedle celé řady úkolů a činností, které jsme v souvislosti s ním museli zvládnout, vypíchnu dvě témata. Prvním bylo zřízení velkokapacitního očkovacího centra na Černé louce jako společného projektu města, kraje, Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Finanční a hmotnou pomocí přispěly rovněž některé významné místní podniky, za což jim patří velké uznání. Díky souhře všech těchto aktérů zde bylo do konce loňského roku podáno na 350 tisíc vakcín, což je číslo, které z Černé louky dělá jedno z nejefektivnějších očkovacích center v celé České republice. Druhou oblastí bylo, že jsme i v loňském roce v několika vlnách pokračovali v podpoře místních drobných podnikatelů i neziskového sektoru. Pomoc Ostravy svým rozsahem i rychlostí neměla mezi jinými českými městy konkurenci. Nejdůležitější ale je, že se navzdory pandemii nezastavil, ba ani nezpomalil rozvoj města. Na stránkách těchto novin průběžně čtenáře informujeme o postupu významných investičních projektů. Z loni dokončených investičních projektů tak z pestré palety připomenu alespoň zrekonstruovaný porubský Dům kultury Poklad, sportovní halu v Nové Bělé, kanalizační sběrač B do Radvanic nebo revitalizovaný Smetanův sad v Mariánských Horách. Zahájena byla dlouho připravovaná stavba bytového domu Nové Lauby a parkovacího domu před městskou nemocnicí nebo oprava památkově chráněné Grossmannovy vily. Svému dokončení se blíží rekonstrukce historických městských jatek, revitalizace Havlíčkova nábřeží nebo nové expozice pro makaky a gibony v zoo. Samozřejmě je toho mnohem více. Kromě velkých akcí pak běží celá řada menších projektů zkrášlujících celkový obraz našeho města. Mnoho z nich je realizováno i s využitím městských dotačních programů Tvoříme prostor nebo Programu na zachování a obnovu kulturních památek a významných městských staveb.

Už v první otázce jsme se chtě nechtě museli dotknout tématu koronaviru. Loni se zdálo, že by díky očkování mohl virus rychle zmizet. Teď vidíme, že dobojováno ještě není. Na lidech je z toho všeho znát únava, rezignace, pesimismus. V čem vidíte pověstné světlo na konci tunelu? Existuje nějaká „strategie naděje“?

Máte pravdu, že loni touhle dobou jsme připravovali očkovací kapacity a netrpělivě vyhlíželi první dodávky vakcín, v kterých většina z nás spatřovala rychlé a konečné řešení pandemie. Dnes víme, že situace je složitější a boj s koronavirem bude delší, a ještě nějaký čas bude vyžadovat určitá omezení ovlivňující naše životy. To jistě není úplně příjemná vyhlídka a pro některé může být docela frustrující. Tím spíše, pokud se třeba bojí o zaměstnání. Roztrpčení lze pochopit. Mnohá z centrálních opatření navíc nebyla dobře komunikována, jiná šla významově proti sobě. Skepse, natožpak rezignace však rozhodně nejsou na místě. Chápu, že lidi v některých profesích trápí nejistota, že vše trvá déle, než jsme čekali, že očkujeme třetí dávkou a nevíme, zda bude poslední. Jenže zároveň považuji za nutné říci, že v tom boji už začínáme vyhrávat. Časy, kdy chyběly vakcíny i zdravotnické pomůcky, kdy nás ta situace zaskočila, jsou pryč. O mechanismu působení koronaviru dnes víme mnohem více než před rokem a toto poznání se promítá do širšího spektra reálně dostupných medikamentů a léčebných postupů. Statistická data také jednoznačně potvrzují vysokou míru účinnosti vakcín, zejména pokud jde o předcházení těžkému průběhu onemocnění, a tento pozitivní efekt by byl ještě markantnější, kdyby míra proočkovanosti společnosti byla vyšší. Získané zkušenosti také vedly k poznání, že boj s covidem nevede přes centrálně vyhlašované lockdowny, že to je něco, co si tato společnost a ekonomika již nemohou znovu dovolit. Jsem si jistý, že tak, jako se naši předkové museli vypořádat i s většími překážkami, než je tato, tak i my si poradíme s covidem. Je však zřejmé, že se to neobejde bez spolupráce a solidarity rozhodující části společnosti, kdy za projev takové solidarity je potřeba považovat i vlastní očkování.

Obraťme list. V rozhovorech, jako je tento, bývá už klasikou ptát se na Vaši představu jakési budoucí Ostravy. Co kdybych se zeptal trochu jinak – město i loni opět pokračovalo v podpoře obnovy historických městských staveb, zároveň představilo některé velmi moderní – až futuristické – stavební projekty. Jaká má být po této stránce tvář Ostravy? Jak se minulost doplňuje a prolíná s budoucností?