Netušila jsem, že bude moje první slovo zrovna dneska. Myslela jsem si, že budu vystupovat k něčemu odbornému, protože mí voliči mě sem poslali právě proto, že něco znám a umím. Ale nedá mi, abych se dneska nevyjádřila. Takže promiňte, že to budu číst, protože jsem si něco připravila.

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové,

i když nevím, zda si vůbec mohu dovolit oslovit pana knížete jako svého kolegu, jak nám bylo ve středu řečeno. Jestli náhodou nepatřím po tomhle vystoupení do řady těch, kteří to nesmějí. Přesto bych ale ráda zkráceně sdělila tuto svoji tristní zkušenost s trestním stíháním osoby mé jako ředitelky nemocnice, a mého kolegy, primáře, které trvalo více než čtyři a půl roku. Bylo vyslechnuto více než 1 600 svědků, kteří vesměs vypovídali v náš prospěch. Novináři o nás psali jako o zločincích. A to jsem nebyla politik! Naštěstí naše reprezentace kraje - tehdy pravicová reprezentace - se za nás postavila, ctila presumpci neviny a ponechala nás ve funkcích. Byli jsme obviněni, obžalováni, prvoinstančním soudem plně zproštěni viny, ale státní zástupkyně se odvolala. Krajský soud nás opět zprostil viny v plném rozsahu a dokonce se nám soudce omluvil za to, že jsme byli zbytečně kriminalizováni. V médiích však ani slovo, pes po nás neštěkl.

Následovala výměna politické reprezentace kraje. Z funkce jsem byla odvolána a policajt, který nás vyšetřoval, byl bez výběrového řízení - podotýkám ve státní instituci - dosazen do funkce generálního ředitele nemocnice. Jaký paradox! Jistě to byl odborník. Satisfakcí mi mohlo být, že byl do roka těmi samými lidmi odvolán a oni jsou dnes sami obžalováni v kauze ROP Severozápad.