Ve změti více či méně patetických tirád k výročí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy si dovolím nabídnout svůj pohled na události roku 1968 a jejich odkaz pro dnešní dobu.

1) pohled mezinárodně objektivní

V roce 1968 zuřila studená válka naplno. Necelých 6 let po karibské krizi, kdy byl svět historicky nejblíže svému sebezničení,  byly obě tehdejší velmoci zabetonovány na svých pozicích a nehodlaly svému protivníkovi ustoupit ani o centimetr. V této atmosféře bylo prakticky nemyslitelné, aby sovětský blok vydal Československo druhé straně a fakticky ji nechal přijít až ke svým hranicím. Josip Broz Tito to věděl, naše tehdejší vedení to poněkud naivně nečekalo. Přístup sovětů zhruba 20 let od konce druhé světové války byl poměrně prozaický - nebýt nás a 20 milionů našich padlých vojáků, tak už tady nejste. Takže prostě patříte nám. Tečka.

2) pohled český - tehdejší

Zcela přirozeně jsme rok 1968 vnímali jako okupaci, obrovskou zradu a hrubý zásah do naší národní suverenity. Drtivé většině našich občanů se tehdy zhroutil svět. Pro mého tátu to byl jeden z nejhorších dnů jeho života. Nebylo možné to vnímat jinak