Pane předsedo, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové,

na začátek se určitě sluší poděkovat, ale ne vládě, nýbrž lidem v České republice, všem těm, kteří dodržují opatření, která jim velmi komplikují život. Všem živnostníkům, kteří mají zavřené své provozovny a dostávají se na hranu toho, co je pro ně ještě vůbec únosné, aniž by jim kdokoliv v jejich svízelné situaci pomohl a vysvětlil jim třeba, proč oni mají zavřeno, když v supermarketech se vesele nakupuje. Chtěl bych poděkovat všem zdravotníkům, kteří s maximálním nasazením zvládají nastalou situaci, která je pro ně stále ještě velmi a velmi tíživá. Mluvím ze zkušenosti vlastní rodiny, vím, o čem mluvím. Chtěl bych poděkovat všem dobrovolníkům, kteří se po celé republice zapojili, mnohdy na úkor svých ekonomických potřeb, do pomoci právě zdravotníkům, do pomoci sociálním zařízením. Chtěl bych ale poděkovat i všem rodičům, jejichž děti jsou doma, a oni se přesto snaží s nimi tu distanční nejednoduchou výuku zvládat, snaží se své děti i v této nelehké době vést k návykům, že učit se je prostě normální, a snaží se nahradit zcela nenahraditelné. Snaží se nahradit školní výuku. Snaží se nahradit to místo, kde nedochází pouze ke vzdělávacímu procesu, ale k tolik důležitému sociálnímu setkávání mladých lidí, protože to je to, na co bychom měli myslet nejdříve.

Tedy velké děkuji za to, že se situace pozvolna lepší a že skutečně počet sociálních kontaktů, byť je to pro nás osobně velmi těžké a mnozí z nás už se skutečně cítíme uzavřeni do úzkých sociálních prostředí, ale ty sociální kontakty prostě poklesly evidentně a té situaci to velmi pomohlo.

Vláda k nám v této situaci přichází s žádostí o nouzový stav na 30 dnů. A já říkám, s trochu bohorovnou žádostí, protože nouzový stav je něco, na co si prostě nemáme zvykat. A já tady vždycky znovu a znovu budu připomínat, že je to krajní instrument, který se prostě dotýká ústavních práv lidí v České republice. Je to zcela výjimečný instrument a mělo by se s ním i takovým způsobem zacházet. A na začátku jsem děkoval. Myslím si, že ti lidé, kterým jsem poděkoval, by si prostě od vlády zasloužili vždycky, když přijde s žádostí o nouzový stav, podrobné zhodnocení jednotlivých opatření, která v České republice jsou zavedena, to, které konkrétní opatření skutečně a podle měřitelných indikátorů mělo nějaký smysl. A v tomto nám vláda také moc nepomáhá.

Sledujme diskuse jednotlivých ministrů. Slyšíme pana ministra Havlíčka, který nám po třech týdnech toho, že se nesmí chodit nakupovat v neděli, vlastně říká, že to opatření možná žádný smysl nemá. Tak má, nebo nemá? Co je ten indikátor? Měří to někdo? Nebo se to prostě zkusilo? Anebo se zjistilo, že se naopak tím pádem zaplní v sobotu obchody ještě více a zvyšuje se epidemiologické riziko? Fronty před supermarkety, omezení nákupní plochy 15 m2 na člověka. Zůstaneme u toho opatření, nebo u něj nezůstaneme? Ono odpovídá té tabulce, tomu opatření PES, které máme, bylo nám avizováno, že od toho se vláda odklánět nechce, ale teď vidíme fronty před supermarkety, a už zase slyšíme od některých vládních politiků, že bychom možná mohli dojít k nějaké revizi toho opatření.