Pane předsedo, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové,
na začátek se určitě sluší poděkovat, ale ne vládě, nýbrž lidem v České republice, všem těm, kteří dodržují opatření, která jim velmi komplikují život. Všem živnostníkům, kteří mají zavřené své provozovny a dostávají se na hranu toho, co je pro ně ještě vůbec únosné, aniž by jim kdokoliv v jejich svízelné situaci pomohl a vysvětlil jim třeba, proč oni mají zavřeno, když v supermarketech se vesele nakupuje. Chtěl bych poděkovat všem zdravotníkům, kteří s maximálním nasazením zvládají nastalou situaci, která je pro ně stále ještě velmi a velmi tíživá. Mluvím ze zkušenosti vlastní rodiny, vím, o čem mluvím. Chtěl bych poděkovat všem dobrovolníkům, kteří se po celé republice zapojili, mnohdy na úkor svých ekonomických potřeb, do pomoci právě zdravotníkům, do pomoci sociálním zařízením. Chtěl bych ale poděkovat i všem rodičům, jejichž děti jsou doma, a oni se přesto snaží s nimi tu distanční nejednoduchou výuku zvládat, snaží se své děti i v této nelehké době vést k návykům, že učit se je prostě normální, a snaží se nahradit zcela nenahraditelné. Snaží se nahradit školní výuku. Snaží se nahradit to místo, kde nedochází pouze ke vzdělávacímu procesu, ale k tolik důležitému sociálnímu setkávání mladých lidí, protože to je to, na co bychom měli myslet nejdříve.
Tedy velké děkuji za to, že se situace pozvolna lepší a že skutečně počet sociálních kontaktů, byť je to pro nás osobně velmi těžké a mnozí z nás už se skutečně cítíme uzavřeni do úzkých sociálních prostředí, ale ty sociální kontakty prostě poklesly evidentně a té situaci to velmi pomohlo.
Vláda k nám v této situaci přichází s žádostí o nouzový stav na 30 dnů. A já říkám, s trochu bohorovnou žádostí, protože nouzový stav je něco, na co si prostě nemáme zvykat. A já tady vždycky znovu a znovu budu připomínat, že je to krajní instrument, který se prostě dotýká ústavních práv lidí v České republice. Je to zcela výjimečný instrument a mělo by se s ním i takovým způsobem zacházet. A na začátku jsem děkoval. Myslím si, že ti lidé, kterým jsem poděkoval, by si prostě od vlády zasloužili vždycky, když přijde s žádostí o nouzový stav, podrobné zhodnocení jednotlivých opatření, která v České republice jsou zavedena, to, které konkrétní opatření skutečně a podle měřitelných indikátorů mělo nějaký smysl. A v tomto nám vláda také moc nepomáhá.
Sledujme diskuse jednotlivých ministrů. Slyšíme pana ministra Havlíčka, který nám po třech týdnech toho, že se nesmí chodit nakupovat v neděli, vlastně říká, že to opatření možná žádný smysl nemá. Tak má, nebo nemá? Co je ten indikátor? Měří to někdo? Nebo se to prostě zkusilo? Anebo se zjistilo, že se naopak tím pádem zaplní v sobotu obchody ještě více a zvyšuje se epidemiologické riziko? Fronty před supermarkety, omezení nákupní plochy 15 m2 na člověka. Zůstaneme u toho opatření, nebo u něj nezůstaneme? Ono odpovídá té tabulce, tomu opatření PES, které máme, bylo nám avizováno, že od toho se vláda odklánět nechce, ale teď vidíme fronty před supermarkety, a už zase slyšíme od některých vládních politiků, že bychom možná mohli dojít k nějaké revizi toho opatření.
A když už se bavíme o supermarketech, proč v této chvíli neumožníme tedy otevřít provozovny i maloobchodníkům, kteří nemají problém zajistit to, aby právě na určité ploše se opravdu pohyboval jenom jeden zákazník? A je to mnohdy o mnoho jednodušší než v těch velkých nákupních centrech. Abych nikomu nefandil a nelobboval za jednu skupinu, vyberu si obchod, který mám já osobně rád - knihkupectví. Proč nejsou otevřena například knihkupectví a podobné provozovny? Je schopen ten knihkupec, ten, kdo tam prodává, zajistit, aby všechna opatření byla dodržována? Je. A mnohem snazším způsobem, než je to v supermarketech.
Tady kolegové mimo mikrofon na mě pokřikují, žádné fronty nebyly. Pánové, kolegové, jestli jste viděli dva supermarkety bez front, tak to ještě neznamená, že nebyly jinde. Možná tímto způsobem rozhoduje vláda, ale vaše zkušenost ještě není danost, jak to vypadalo třeba jinde v republice. A že se tvořily, tak to se tvořily především v těch ranních hodinách, kdy chodí nakupovat právě lidé v seniorském věku. A ti lidé stáli před supermarkety a nějakým způsobem spolu komunikovali, rozhodně nedodržovali rozestupy. A já se ptám, jestli toto také není epidemiologické riziko.
Ono je prostě potřeba prokázat, že systém opatření, se kterými vláda přichází, má logiku. A tady se dostávám k tomu základu. Dokažte nám to! Pokud nás žádáte o nouzový stav, zhodnoťte jednotlivá opatření, vyhodnoťte nám je a řekněte nám, jestli jsou to právě ta, která skutečně pomohla. Já prostě nevidím jediný důvod, proč bychom takové zhodnocení neměli dělat po kratších časových intervalech. Proč bychom se tady měli scházet pouze jednou za měsíc, automaticky na 30 dnů dát... Vždyť Sněmovna se teď schází stále. Jsme ve stavu legislativní nouze. Jednáme každý týden. Program schůzí se absolutně rozpadl. Proč se tady nemůžeme za 14 dnů sejít? Proč pan ministr Blatný nemůže udělat podrobný rozbor toho, co zabralo, co nezabralo? A co mi ještě na systému PES vadí? On automaticky ve všech stupních s nouzovým stavem počítá. To pan ministr zdůvodňuje právními danostmi.
A já mu i věřím. Ale já chci mít, a myslím, že občané by to určitě ocenili, i nějakou vizi, že někdy bude možné s nouzovým stavem skončit. A jak potom ta situace bude vypadat? Jak potom bude vypadat ten stav nula? Je nějakým způsobem namodelovaný? Je namodelovaná situace, že už není potřeba nouzový stav a co v té chvíli děláme? Potom už jenom doporučujeme? Nebo potom se bude aplikovat nějaká jiná zákonná norma, která stále ještě bude lidem dávat nějaká omezení? Proč není namodelovaný v systému i ten stav, kdy už nouzový stav prostě a jednoduše potřeba nebude?
Komunikace vlády. Musím ocenit, že tenhle systém existuje. To, že měl být někdy dávno, v létě, to je jiná věc. Ale to, co se zase odehrálo s legendárním Feriho webem, kdy chvíli to byl oficiální zdroj informací, druhou chvíli nebyl, a vláda nám nebyla schopná dát jasnou informaci, to prostě nesvědčí o tom, že se všechno zlepšilo tak, jak by mělo.
Otázky, které chceme jednoznačně slyšet. Na jednu z nich už pan ministr Blatný odpověděl ve své odpovědi panu kolegovi Bartošovi. Trasování.
Za další, jak to vypadá s testováním, zda jsou v současné době dostatečně využity i kapacity všech soukromých laboratoří, které mají potřebné vybavení a kvalifikaci k tomu, aby testovaly. Jakým způsobem to vypadá se zaváděním testování v sociálních zařízeních v České republice, zda už se skutečně povedlo otestovat nejohroženější skupiny pečovatelek, důchodce, klienty v sociálních zařízeních. Jakým způsobem a zda vůbec se připravuje testování pedagogických pracovníků při nástupu do škol a zda - pokud se nepřipravuje - toto není další potenciální riziko a zda by právě toto nepomohlo tomu, aby otevření škol, na které apeluji, proběhlo bez problémů a nepředstavovalo nemístné riziko především pro starší pedagogy.
Jak to vypadá s kompenzacemi pro maloobchod, který trpí nejvíce? Máme tady nějaký program Antivirus. Ten je pro zaměstnance. Ale ti, kteří mají zavřeny svoje malé provozovny, mnohdy podle mě zbytečně a řekněme ve velké kontrapozici k otevřeným supermarketům - jakým způsobem jim vláda pomůže?
Kde je slíbená pomoc samoživitelkám, která se nevešla do pozměňovacího návrhu paní kolegyně Kovářové, který prostě neprošel? Senát návrh zákona ze Sněmovny schválil, zpátky ho bohužel neposlal, a na samoživitelky se jakoby zapomnělo. Ono je to těžko definovatelná skupina, ne tak jednoduše jako obrovská skupina seniorů, kterým se plošně dá pět tisíc. Ale je to v této chvíli skupina, která je skutečně a jednoznačně nejohroženější, a stále se jí nedostalo žádné účinné pomoci.
Za další mi dovolte se zeptat, jak to vypadá se stavem a funkčností hygienických stanic, zda existuje v této chvíli jistota, že všechny z nich pracují takovým způsobem, aby v žádném regionu nehrozilo zhoršení situace více než v jiném. Je trasování po celé republice srovnatelné? Zvládají to některé kraje o poznání hůře než ty ostatní? Soustředíme se trochu lokálně na krizový management, nebo se díváme jenom na celková čísla?
Prostě těch otázek je spousta. A prodlužovat nouzový stav bohorovně na 30 dnů bez toho, abychom měli zhodnoceno, co ta opatření doposud přinesla, prostě možné není. Chovejte se jinak k lidem! Chovejte se k nim tak, že jim budete věci vysvětlovat, že jim budete opravdu schopni doložit, že vaše opatření mají smysl. A potom a v té chvíli pokorně předstupujte před Sněmovnu a žádejte o to, abychom lidem omezovali jejich ústavní práva. Protože to, že se situace lepší, není vaše zásluha, ale je to zásluha všech trpělivých lidí v České republice. Ale ta trpělivost už jim pomalu dochází.
Děkuju.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
