Vážené dámy, vážení pánové,

netušila jsem, v jaké atmosféře bude probíhat Váš sjezd. Ale opravdu bych moc ráda poděkovala za pozvání. Za to, že jste tímto pozváním vyjádřili chuť ke vzájemné spolupráci. Současně jsem si říkala, co bych mohla zmínit, co by bylo pro nás vzájemně povzbuzující. Něco, co neříkám jenom jako místopředsedkyně Pirátů, konkurenční strany, ale co říkám jako člověk, který žije v téhle zemi.

Myslím si, že máme společnou nevšední vlastnost. Něco, kvůli čemu nás naše okolí, včetně našich nejbližších, může mít za někoho, kdo je trochu pomatený a sice, že nám věci nejsou jedno. Nevím, jak to má každý z Vás, tak jak jsme tu dnes pospolu, ale předpokládám, že mnozí z Vás také pořádně štve, když vidíte potenciál nějakého místa, když vidíte možnosti, určité instituce, ať už jsou to školy, nemocnice, cokoliv, co by mohlo rozkvést a ono nic. Můžeme se samozřejmě lišit v názorech na řešení, nemusíme se shodnout, co jsou priority, v čem začít, ale myslím, že v téhle zásadní věci, tedy v tom, že nám věci nemají být jedno a že se máme ve svých možnostech snažit je měnit, je to, co nás napříč demokratickými stranami spojuje.