V rámci včerejší a dnešní mimořádné schůze Polanecké sněmovny, které se věnovaly a věnují prodloužení nouzového stavu – a především aktuálním vládním návrhům na nejrůznější finanční kompenzace a úlevy občanům a podnikatelům postižených omezujícícmi epidemiologickými opatřeními – jsem předložila několik konkrétních pozměňovacích návrhů, jejichž společným jmenovatelem byla snaha o odstranění některých zjevných vad a diskriminací určitých vládních předloh.

Pokud máme cit pro solidaritu…

První z těchto návrhů se týkal tzv. kompenzačního bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a stěžejním důvodem jeho předložení bylo posílení jeho adresnosti, účelnosti a hlavně jeho spravedlnosti ve směru k těm živnostníkům, jejichž podnikání bylo nejvíce postiženo zavedením opatření nouzového stavu, respektive k těm, kteří museli v jejich důsledku svou výdělečnou činnost zcela zastavit. Je na první pohled zcela evidentní, že tito naši spoluobčané jsou nastalou situací sociálně a ekonomicky poškozeni nejcitelněji, jelikož od zavedení uvedených omezení nemají naprosto žádné příjmy, ale, tak jako všichni ostatní, musí zabezpečit životní potřeby sebe samých a svých rodin a hradit veškeré své další povinné výdaje. Výpadek těchto příjmů za toto období pro ně bude zásadní a prakticky nenahraditelný. Tito živnostníci si tudíž zaslouží, pokud máme alespoň elementární cit pro logiku a skutečnou solidaritu, vyšší podporu z veřejných rozpočtů než ti podnikatelé, kteří svou výdělečnou činnost po 12. březnu zcela zastavit nemuseli a jejichž příjmy z podnikání se tudíž snížily pouze částečně, neřkuli než ti, jejichž příjmy jsou po tomto datu zhruba stále stejné, anebo dokonce vyšší než předtím. Ze všech těchto důvodů jsem tedy navrhla, aby výše kompenzačního bonusu u osob samostatně výdělečně činných, které musely svou činnost ve vymezeném „bonusovém“ období (12. 3. – 30. 4. 2020) zcela přerušit v důsledku krizových opatření, činila nikoli 500, ale 800 Kč za každý kalendářní den této doby – tedy celkem 40 000 korun namísto 25 000 navrhovaných. Vládní poslanci, bohužel, návrh těsnou většinou zamítli…

Pomoci nájemníkům i pronajímatelům

Mé další dva návrhy se týkaly vládních materiálů, které směřují k odložení povinnosti po určitou dobu platit nájemné v bytech a prostorách určených k podnikání. Je naprosto jasné, že je nyní třeba pomoci nájemníkům, a to jak soukromým osobám, tak i podnikatelům, kteří se ocitli v ekonomicky tíživé situaci. Zároveň musí být ochráněny i oprávněné zájmy a práva pronajímatelů a majitelů nemovitostí, a to zejména těch, pro něž je nájemné například jediným nebo rozhodujícím zdrojem příjmů. K vládním předlohám jsem navrhla doplnit ustanovení, aby byli pronajímatelé nemovitosti (právnické osoby, u osob fyzických to již ze zákona možné je) oprávněni vyloučit ze základu daně z příjmu právě pohledávky z nájemného, které se staly v určitém zdaňovacím období splatnými, ale nebyly nájemcem fakticky uhrazeny k datu jejich splatnosti. A aby tyto pohledávky byly zahrnuty do základu daně z příjmu (právnických osob) až za ten kalendářní rok, ve kterém dojde k jejich reálnému uhrazení.