Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych bývala vystoupila už včera, ale byli jsme na pozvání pana prezidenta diskutovat parametrické změny důchodové reformy, to je ten správný název, a věříme, že pan prezident dokáže zastavit vládu, aby to dávala, aby to projednala a aby nejdřív s námi mluvila, protože se to týká milionu lidí a neměl by to být zákon na jedno použití.

Ale já jsem chtěla vystoupit včera a vystupuji proto až dnes se zařazením nového bodu s názvem Česko jako ostrov sebevrahů uprostřed Evropy. A nyní mi dovolte, abych tento bod odůvodnila.

Podle včerejších čísel Českého statistického úřadu klesají reálné mzdy v České republice již devět čtvrtletí po sobě, a to znamená jediné: pokud započítáme inflaci, výplaty v České republice klesly za dva roky Fialovy vlády o neuvěřitelných 11 %. Naši občané si tak mohou koupit o desetinu méně zboží a služeb než před nástupem Fialova kabinetu. Klesá prostor pro úspory, investice, cestování, vzdělání i pro kulturu. Je to neuvěřitelné, ale reálná mzda na konci loňského roku klesla na úroveň roku 2017. Vrátili jsme se tedy sedm let nazpátek se všemi důsledky, které to pro naši ekonomiku nese.

Podle nejnovější makroekonomické prognózy Ministerstva financí, které jistě nikdo z nás nebude podezírat ze snahy poškodit tuto vládu neoprávněně, nebudeme mít reálné mzdy na úrovni roku 2019 ani za dva roky. A co hůř, víc než Češi si podle Ministerstva financí nově koupí Estonci, Chorvati nebo třeba Řekové. A na záda nám dýchají Slováci a Lotyši. Jsme jedinou zemí EU, jejíž hrubý domácí produkt je stále pod úrovní doby předcovidové.