Singapur se stal heslem nabubřelosti a výsměchu zaměstnancům nemocnic. Pro celkové hospodaření nemocnic se sice nejedná o závratnou částku, ale musí se zasadit do kontextu podobných výdajů. Přínos konkrétním nemocnicím, z jejichž rozpočtu je, podle informací, které se ke mně dostaly, tato cesta za hranice všedních dnů vybraných primářů hrazena, je dost pochybný sám o sobě. Náklady na cestu do obdobné destinace si troufnu odhadnout na přibližně 100tisíc Kč, možná o něco více nebo méně, je to můj odhad. Do kontrastu s tím, si můžeme postavit třeba částku na vzdělávání zaměstnanců. Zdravotníci absolvují nejrůznější vzdělávací akce a školení, které si musí platit a jejichž praktický přínos pro nemocnici je nepoměrně větší než prohlídka jistě krásných a moderních nemocnic v Singapuru. Zaměstnavatel na podobné vzdělávací akce například v Kroměřížské nemocnici zdravotním sestrám přispívá 1000,-Kč ročně. Pokud samozřejmě účelnost takového školení řádně zdůvodní, vyplní příslušný formulář a nějaké to razítko k tomu. I proto je Singapur výsměch zaměstnancům.

Možná si to zodpovědní lidé neuvědomují (o to hůře), ale takové hochštaplerství staví nemocnici do divného světla i vůči sponzorům, kteří v minulosti nemocnici přispívali na tu či onu potřebnou věc. Jako kdysi hrdá sponzorka vybavení Kroměřížské nemocnice k takovým výdajům můžu jen nevěřícně polknout a myslím, že nebudu sama. Asi první, co mne napadne, je, že když si nemocnice může dovolit financovat takové výlety, jistě si pomůže bez sponzoringu.