Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte i mně pár poznámek. Myslím si, že jsem si prošel stejným procesem jako vy všichni, od pozměňovacích návrhů až k tomu kompromisnímu schválení.

Pokud bude vyhlášena minuta ticha, pane kolego, tak já se k tomu přikláním. Protože to, co musíme teď, a čím jsme bombardováni, tak si asi uvědomujeme všichni, a je to slyšet ve všech těch vystoupeních, že až nám to připadá až nepřirozené. Děkuji panu místopředsedovi za jeho vystoupení. Já jsem s tím byl naprosto ztotožněn, ale on ten svět není černobílý. A někdy prostě z těch principů, které bychom chtěli dodržet, tak musíme malinko ustoupit, pokud zvážíme, a to už je na posouzení každého z nás, že to, co přináší ta novela, byť možná v některých ohledech nešťastná, tak přinese a bude mít převládající lepší dopad než to, co je současný stav. Jak už tady bylo řečeno, já si myslím, že spousta těch kontroverzních bodů tam právě bylo dodáno pozměňovacími návrhy poslanců. Ono to tak většinou bývá, kdy potom to, co ta myšlenka, která je nesená, tak dozná zásadních změn. A najednou prostě se nám dostane něco, kdy jsme postaveni před tu volbu, co s tím, co s tím budeme dělat. A ta volba se umocňuje samozřejmě teď před volbami a rozpuštěním Poslanecké sněmovny. Zaznělo tady několik věcí. Já deklaruji, že budu hlasovat pro schválení tohoto zákona, tak jak k nám přišel. A vzešlo z ústavně-právního výboru a našeho výboru sociálního. Nicméně chci upozornit na některé věci. Ono to není všechno zalité sluncem. To znamená, 228 dětí nebo ten počet, který je teď v zařízeních, to znamená děti do 3 let v zařízeních pro ústavní výchovu nebo ve ZDVOP, je to přirozený vývoj, protože v tom roce 2011 těch dětí bylo daleko, daleko více. Myslím si, že to bylo asi kolem 2,5 tisíc. Takže ten přirozený vývoj je. A mně by se moc líbilo, kdyby tím přirozeným vývojem jsme to nechali doběhnout. A pak třeba ty ústavy zanikly. Bohužel se tam objevil pozměňovacím návrhem ten zákaz. Na ten zákaz vždycky, a myslím si, že mnozí z nás, i z té odborné veřejnosti, reagují takovým jakoby... Je to takový pro nás červený hadr. Ale bohužel ten zákaz je. A my to tady máme na stole. Ale to, že tam je těch 228 dětí, tak není jenom tou předpěstounskou, nebo pardon – tou profesionální pěstounskou péčí, to znamená těmi přechodnými pěstouny, ale je to práce OSPOD. A samozřejmě práce neziskového sektoru, takzvaných sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, které se snaží pracovat s těmi rodinami, sanovat je. A samozřejmě udržet to dítě v té rodině co nejdéle. A až teprve opravdu selže ta rodina, tak ho umísťovat do tady těchto zařízení. To je potřeba si uvědomit. Je potřeba si uvědomit, a zaznělo tady, jakou máme koncepci, případně provázanost tady těchto služeb. A tady bych chtěl apelovat na ministerstvo. Zaznělo tady, že budeme mít počet pěstounů, stoupne, těch přechodných, o 40 %. To jsou krásná čísla. My jsme s ministerstvem komunikovali, s paní náměstkyní Jirkovou, protože tam myslím padalo, že v současné chvíli je v té přípravě asi 140 pěstounů na přechodnou dobu. Ale mě to zajímalo, jak je to podle krajů.