Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Máme projednat senátní návrh... Nebo návrh č. 317, kterým se mění zákon č. 246, na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

Není to naše vina, že původně velice důležitá a potřebná zákonná norma dostala podobu jakési nepřirozené směsi sdružující několik základních nepříbuzných zákonů. Situace kolem množíren, drezury a klecových chovů slepic je sledována, diskutována a hodnocena nejširší veřejností. Proto si myslím, že každou tuto část bychom měli správně projednávat zvlášť. Jsem si jist, že vztah lidí ke zvířatům se u nás v posledních letech změnil. Stále silnější je zájem o jejich život. Lidé jsou přesvědčeni, že živí tvorové mají svá práva. Vzhledem k tomu, že příroda, zvířata a ptáci, jsou od dětství předmětem mého zájmu a že 2/3 života se jimi zabývám profesionálně, dovoluji si vám sdělit některé své názory, dlouholeté zkušenosti a také subjektivní pocity.

Kolega, senátor Canov, vysvětlil, proč nesouhlasí se zákazem chovu z pohledu zemědělců nebo statistiků nebo našich sousedů. Domnívám se, že asi by nebylo dobré se přizpůsobovat tomu, co se dělá špatně. Jestliže v Severní Korey staví koncentráky, u nás je nebudeme dělat. Jestliže v Bělorusku mlátí na ulicích lidi, budu proti tomu, aby se to dělalo u nás. Jestliže v jiných zemích Evropy otravují zemědělci půdu Roundupem a dalšími jedy, budu pro to, aby u nás se to nedělo a snižovalo.

Klecový chov slepic je typickým příkladem týrání, které používáním nejrůznějších zdokonalení a metod vedoucí k co největšímu zisku je naprosto bezohledné k potřebám nešťastných, zdegenerovaných, domestikovaných zástupců hrabavých.