Děkuji. Pane ministře, kolegyně, kolegové. Svůj příspěvek k Národnímu plánu obnovy začnu tím pozitivním, už to tady bylo také řečeno.

Z nástroje pro oživení a odolnost na něj ČR dostane celkem 172 mld. Ty mají být alokovány v rámci šesti pilířů. To vše, alespoň tak to chápu, zejména s ohledem na dopady pandemické situace, ostatně také proto je v názvu unijní agendy to slovo recovery. Všech šest pilířů vypadá docela logicky. Vypadá to také, že naplňují zadání stanovené Evropskou komisí. Nejsem o tom úplně přesvědčen, přestože bych věřil panu ministrovi, to konstatování, že požadavky Evropské komise, 37 % na boj s klimatem a 20 % na digitalizaci, že formálně plníme nebo možná, jak řekl pan ministr, i přeplňujeme. Ale chtěl bych využít této příležitosti a krátce upozornit na hlavní problémy celého MPO z mého pohledu.

Kolegové Bek a Linhart mi ušetřili docela dost času. Jenom konstatuji, že za zcela zásadní problém, podobně jako oni, považuji chybějící strategii, chybějící vizi, koncepci celého Národního plánu obnovy. Prostě přístup bottom-up, zezdola nahoru, tady nefunguje. Také chápu povzdech pana ministra nad tím, že tu lobbují asociace, tu ministerstva, tu další instituce, to samozřejmě se dá očekávat. Ale přesto, nebo právě proto bych očekával také, že vláda bude mít jasnou strategii a jasnou vizi, co ano a co ne.