Ještě jednou, hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Projednáváme zde novelu zákona o pedagogických pracovnících, která je podle mého názoru jedním z nejvýznamnějších legislativních kroků v oblasti vzdělávání v tomto volebním období.

Než se dostanu ke svému komentáři k samotnému zákonu, dovolím si obecnější úvod na téma, proč tuto novelu považuji za tak důležitou. Něco už řekl pan ministr, české školství dlouhodobě trpí stále se zvyšujícími rozdíly mezi školami a s tím souvisejícím nedostatkem pedagogických pracovníků.

Ta současná koronavirová situace tento problém jen zvýraznila a zvýraznila i rozdílný přístup ke vzdělání daný socioekonomickým statusem rodiny. Dalším problémem, který vidím, je příliš brzká selektivita našeho školství, víceletá gymnázia určitě jsou a měla by být i v příštích letech nedílnou součástí vzdělávací soustavy. Nesmí se z nich ale stát „masová“ záležitost dostupná jen pro děti nejmotivovanějších rodičů, zejména pak ve velkých městech. V ČR, jenom abych nějaká čísla doplnil k tomu, co říkal pan ministr, jde na osmiletá gymnázia v průměru asi 8 % ročníku, v Praze je to ale téměř jedna čtvrtina. Navíc přes 40 % studentů víceletých gymnázií pochází zároveň z nejbohatší pětiny populace. Tento rozdíl je jeden z nejvyšších v rámci vyspělých zemí a je naším úkolem do budoucna, abychom i dětem z rodin s nižšími příjmy, kde také často schází motivace ke vzdělávání, zajistili co nejrovnější podmínky. Abychom mohli s touto nerovností stejně jako s brzkou selekcí dětí něco dělat, musíme investovat samozřejmě zejména do zlepšení výuky na druhém stupni základních škol a do podpory učitelů. Tím míním např. mentoring, uvádění do profese či snížení přímé výukové povinnosti. S tím samozřejmě úzce souvisí kvalita pedagogických pracovníků. Tradiční model výuky na pedagogických fakultách, v němž teoretická příprava a atomizované oborové znalosti stále dominují nad praktickou přípravou, rovněž přispívá k situaci, kdy je o učitelskou profesi malý zájem. Připomínám, že jen zhruba polovina pedagogických fakult jde skutečně učit a z nichž 40 %, kteří se pro učitelskou dráhu rozhodnou, odchází ze školství do pěti let. Pokud si k tomu přičteme, že máme jeden z nejstarších učitelských sborů v Evropě, pan ministr o tom už mluvil, a každý rok odchází do důchodu zhruba 3 000 pedagogů, jsme momentálně v situaci, kdy nám chybí cca 5 000 učitelů.