Děkuji, pane předsedo,

paní ministryně taky uvedla, že původně zákon měl být ústavní, on měl být vlastně zákon, který teď platí, prováděcím zákonem zákona o rozpočtové odpovědnosti, že tehdy v minulém období jsme papežštější než papež. Já rozumím steskům paní ministryně, že jí nevyhovuje fiskální pravidlo, a také si dobře pamatuji, že tento zákon byl více než standardně projednáván v Poslanecké sněmovně, již ve druhém čtení předseda rozpočtového výboru ve sněmovně načetl 41 pozměňovacích návrhů, považte, takový případ jsem nikdy nezažil za 10 let nebo více než 10 let, co jsem byl v Poslanecké sněmovně. Ale zase taky musím říct, ten stesk je nyní na místě, že to byly pozměňovací návrhy, které připravilo ministerstvo financí, ministrem financí tehdy nebyla paní doktorka Alena Schillerová, ale byl to dnešní předseda vlády, pan ministr Andrej Babiš. Jenom abychom si to zrekapitulovali.

O čem je tady veden spor, i s Národní rozpočtovou radou? Jestli ta stávající dikce zákona, která samozřejmě neumožňuje vládě vyhazovat jaksi bezbřeze peníze, navyšovat výdaje, jestli je možné v rámci opatření, které je potřeba stimulovat, fiskálně stimulovat ekonomiku, zda je možné udělat v rámci toho platného zákona či nikoli. Máme tady dva názory. Názor ministryně financí, resp. současné vlády, že to možné není. To je názor, který samozřejmě je logický, protože každému členovi vlády nebo ministru financí spíš vyhovuje, když si vytvoří větší prostor, pak je zde názor Národní rozpočtové rady, určitě se k tomu vyjádří paní předsedkyně, která tvrdí, že současná dikce zákona má zabudovány různé instituty, jsou to ta přechodná či jednorázová opatření, nebo i tzv. úniková klauzule, já to nechci rozebírat, je to hodně složité, která umožňuje vládě skutečně provést nezbytná opatření na podporu ekonomiky v této těžké krizi, do které jsme se dostali.