Už od 90. let do ní prorůstají neprůhledné ekonomické zájmy a vytlačují zájem veřejný. Na občany dopadla řada politických a úřednických rozhodnutí, které neměly jiný smysl než „ošetřit“ ekonomické zájmy velkých hráčů. Pravděpodobně na nich měla svůj podíl i korupce. Za všechny uveďme exekutorský byznys, který zahnal statisíce lidí včetně dětí do nesmyslně vysokých dluhů, z nichž původní dlužná částka tvořila často minimum.

S Andrejem Babišem a jeho firemním hnutím vstoupil do české politiky nákladný a všudypřítomný politický marketing. Proměnil politiku v nekonečnou kampaň, ze které se vytratil prostor pro jakoukoli spolupráci napříč stranami. Nejsou to už politici a jejich vize a program, ale finanční tlak, který diktuje tón. Nemusím říkat, že se tím vytváří prostor i pro nežádoucí zahraniční vliv nepřátel demokracie jako je Rusko nebo Čína.

Důvěru v politiku berou lidem také korupční skandály, v poslední době kauza Dozimetr. Ta odkryla vazby politiků na podezřelé osoby, o nichž do této doby nikdo netušil, že stojí v pozadí. Lidé si nemohou být jisti, z čeho a jakým způsobem jsou financovány politické kampaně a kdo a s jakým cílem právě teď sponzoruje či uplácí jejich volené zástupce.

Jsem přesvědčen, že nejčistší způsob financování politiky je kombinace využití veřejných zdrojů a příspěvků od občanů. Finanční dary přijaté od byznysu by nikdy neměly podíl těchto dvou zdrojů přesáhnout právě proto, aby politici nebyli tlačeni upřednostňovat zájmy byznysu před zájmem veřejným. V některých zemích toto pravidlo dokonce upravuje zákon.