Ještě jednou, vážení, dobrý den. Já chci poděkovat paní ministryni, že reagovala na ten můj dotaz s dětmi, které chodí do školských nebo předškolských zařízení v zahraničí. Já jsem se ještě velmi rychle informoval, takže problém není na německé straně v této věci, německé straně je to úplně jedno, jelikož oni zamezení pohybu, volného pohybu přes hranice s Českou republikou nevydali. To jsme vydali my. A naše děti nemohou nebo naši rodiče nemohou děti vozit do té školky, třeba v našem případě konkrétním, 3 km. A paradoxní ještě je, že na projekt například v Kraslicích přispívá Evropská unie v rámci evropského projektu Sonnenschein. A kdy tam dochází k tomu, že ty rodiče si musí platit měsíčně 120 euro, a to i v této době, kdy je jim znemožněno tam ty děti dávat, protože jinak přijdou o to místo v té školce. A já vím, že je to možná marginálie, ale my jsme se snažili Evropu propojit, aby zmizela železná opona. My, kteří žijeme v pohraničí, jedno kde, v jaké části České republiky, to dokazujeme každodenní prací, že se spojujeme, a pak přijdou taková ta tvrdá opatření a věřte mi, paní ministryně, že kdo to odnáší hrozně moc, tak je právě pohraničí, protože se propojilo se sousedními státy. A díky tomu, že nemohou rodiče tam dávat ty děti do těch předškolních zařízení, tak oni vlastně nemají právo na ten sociální příspěvek, na to ošetřovné. A to mi připadá divné, protože oni ještě paradoxně třeba ty rodiče jsou zaměstnaní v Německu, kam přijedou, dají děti do školky, jdou do práce, odpoledne ho vyzvednout, zajedou zase nazpátek do České republiky. Takže, a teď to nemají umožněné, protože jsou to třeba matky samoživitelky, a ty tam nemohou potom být 14 dní a pak jít do nějaké karantény. Čili na to já se ptám, jestli by český stát na to rodiče neměl pamatovat a jestli by oni ošetřovné, těch 80 %, neměli také dostávat.