Paní předsedající, dámy a pánové, pane ministře,

já jsem skutečně dnes nechtěl vystupovat. A toto krásné klišé, které tady často zaznívá, tak jsem porušil, protože jsem večera kolem sedmé hodiny dostal pozměňovací návrh, který se týká daně z tichého vína. Když jsem zvažoval, jestli vystoupit, nevystoupit a přečetl jsem si samozřejmě ten pozměňovák, tak samozřejmě všichni – už to tady dneska zaznělo mockrát, ještě to tady zazní – potřebujeme konsolidovat veřejné finance, děkujeme vládě, že se o to snaží, že v podstatě mnoho těch věcí – líbil se mi příměr kolegy, že je to takovej vlak s vagony. A některé vagony se někomu líbí a druhému nelíbí. Je nás tady 81. A každý by si našel svůj vagonek a nějak by s ním manipuloval. Jednak proto, že to tak cítí, a jednak proto, že taky potřebuje ukázat veřejnosti, že něco dělá. Nicméně pomalinku se vrátím k tomu návrhu.

Když se začala debata o balíčku, možná 3 měsíce, nevím, pan ministr mě možná opraví, tak jsme všichni dostali impuls, abychom se vyjadřovali v průběhu atd. A mnozí se vyjadřovali, mnozí se nevyjadřovali. A my, vinaři, my vinaři jsme se vyjádřili proti zdanění tichého vína. Já dneska budu velmi dlouhý, ale budu pořád u věci, takže se vám za to omlouvám. Nechtěl jsem vystupovat, ale musím. Takže když jsme se vyjádřili proti dani z tichého vína a začali jsme argumentovat, tak o nás novináři psali „moravské Palermo“ a kdo ví, co ještě. A lobbisti a klientelisti a tak dál. A my jenom hájíme v podstatě skupinu, jednu skupinu, která je mnohdy zastoupená živnostníky. A víme, jak se s nimi i v našem balíčku nakládá dneska. Zvyšujeme daně a hledáme vlastně zdroje tak, abychom zastavili ten šílený nárůst, který se počítá dneska už v bilionech, a nezadlužovali svoje děcka.

A já se vrátím teďka k tomu tématu. A začal bych vtipem. Jestli víte, jak se z vinaře stane milionář? Napřed musí být miliardář.