Děkuji ještě jednou za slovo. Já se pokusím víc odůvodnit a přednést argumenty právní, protože i u nás na výboru byl spor o tom, jestli odůvodňujeme návrh zamítnutí zákona argumenty právními, nebo politickými. Ony se v určitý okamžik potkají, ale já si myslím, že i gró mé zpravodajské zprávy bylo o té polemice právní, odhlédnuto od jakýchkoli politických půtek. Právní pravidlo, že právo musí být předvídatelné, že ten, kdo má být trestán, musí vědět, jak zní předpisy, které má dodržovat. Musí být jasně vyhlášeny, musí být srozumitelné. To je právo, které tady je, bylo tady za všech vlád. To nemá s politikou nic společného. To je nárok, který máme na jakýkoli zákon, na jakýkoli právní předpis, který má nějakou sankci. Pro mě těžiště tohoto zákona, byť upravuje vícero bodů, těžiště zákona je umožnění dávání pokut právnickým osobám až do výše tří milionů korun za porušení nařízení vlády. Pokuta, byť je v našem právním systému zavedena, tak ve spojení právě s porušováním nařízení vlády, která nejsou vydávána tak, jak by měla, je drakonická. Je drakonická. Pokud někdo má podnikat a fungovat s tím, že mu hrozí pokuta až tři miliony korun, tak musí o to precizněji vědět, co má dodržovat, co smí a co nesmí. To tady prostě není dodrženo.

Každý z vás si vybaví situaci, kdy se na tiskovce vlády oznámí nějaké opatření. Je tam spousta výjimek. Oznámí ho v pondělí večer. V úterý vystupují jednotliví ministři a vysvětlují, co se tím myslelo, leckdy protichůdně. Ve středu se tomu dá nějaký šáteček, když se tedy usnesou na tom, co je vlastně zakázáno. Ve čtvrtek se to změní. A celé kolečko jede nanovo. V tomto má žít podnikatel, aby neustále sledoval tiskovky vlády a všechny možné jiné zdroje, včetně soukromých, aby vlastně věděl, co smí a nesmí? Když to nebude dělat a když to nebude sledovat, tak mu hrozí pokuta až tři miliony korun? To aby si každý najal jednoho člověka, možná tím stoupnou pracovní místa, to je možné, ale aby si najal jednoho člověka, který bude sledovat jenom tiskovky vlády a potom vystoupení jednotlivých ministrů, aby věděl, jak může nebo nemůže podnikat. To nejde. To prostě nejde!

To, že opatření vlády jsou vydávána špatně, není závěr jenom na základě mého nebo vašeho subjektivního pocitu z toho, jak sledujeme, jak se to děje, ale je objektivně podložen i rozhodnutími soudu. Kdykoli bylo jakékoli opatření vlády napadeno u soudu, tak to vláda prohrála. Soud opatření zrušil. Buď z důvodu, že jsou vydána špatně, nebo že nejsou odůvodněna, nebo že nejsou opodstatněna. Máme tu na stole objektivní důkaz o tom, že vláda vydává ta opatření špatně. Co se bude dít s těmi pokutami, které budou uloženy za opatření, které potom bude zrušeno vládou? Je pravda, že soudy jsou velmi vstřícné, že nechtějí situaci komplikovat, opatření vlády ruší do budoucna, aby nedošlo k nějaké právní nejistotě, aby měla vláda čas je napravit. Ale to, že vláda neumí vydávat ta opatření, to je prostě objektivní fakt.

Když jsme byli na výboru, pan náměstek pana ministra argumentoval tím, že neví, co se nám na tom nelíbí. Přišel s dopravními předpisy, že v ČR platí pravidla silničního provozu, kdo je nedodržuje, tak je za ně sankcionován, přestože se hádáme o tom, jestli jsou správná, jestli mají být jiná, jestli se má jezdit 130 nebo 150. Ale to je přesně nepochopení právního systému, protože pravidla silničního provozu jsou dodržována a sankcionována na základě zákona o silničním provozu, který prošel celým legislativním procesem, platí dlouho, byl vydán ve sbírce zákonů, je vyučován na školách a jsou minimální pochybnosti o tom, co platí a neplatí. Dávat na roveň takovýto legislativní proces s tím, že v pondělí večer se vyhlásí opatření vlády, to budeme dodržovat, to je nepochopení práva, to je nepochopení toho, jak právo funguje. To nemá s politikou nic společného.