Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové...
Co bych vám tak asi řekl po těch 45 minutách? Všechno, co jsem měl připraveno, nějak ztrácí na relevanci. Dám si jeden závazek na začátek. Přestože dopředu řeknu, že nesouhlasím s touto novelou a budu navrhovat její zamítnutí, ani jednou ve svém příspěvku nezopakuji a neřeknu slovo zmetek. Jednak mám rád věcnější diskusi, jednak kolega Canov tím, že použil slovo zmetek čtrnáctkrát, jednou zmetek zmetků, tak z mého pohledu vyčerpal termín zmetek a jeho použitelnost na další tři plenární zasedání Senátu. Jestli by příště nenechal něco i pro nás ostatní... Myslím, že by to stačilo jednou v tom vystoupení.
Druhá věc. Já jsem chtěl začít kritikou pana ministra. Ale on dostal tak strašně naloženo, tak se teď na něj koukám, jestli ještě něco málo vydrží... Ale on mě neposlouchá, protože píše SMS. Tak do toho půjdu tedy v tom případě.
Pane ministře, vaše vystoupení, které jste měl v úvodu svého slova, je pro mě zklamáním, protože vy jste se na začátek pochválil, co jste všechno udělal dobře, budiž, pak jste nám vysvětlil, že když ten zákon neschválíme, budou umírat senioři, což je z mého pohledu fakt strašně málo. Možná jste odůvodnil to, proč žádáte prodloužení účinnosti pandemického zákona, že potřebujete tu injekční stříkačku, ale ve vašem projevu nebylo ani slovo o tom, proč potřebujete zavádět třídenní samokaranténu, proč potřebujete zavádět nařizování karanténou SMS, proč potřebujete omezovat soudní přezkum vydaných opatření. Já jsem očekával, že přijdete a že budete vysvětlovat, proč chcete tuto novelu, ne proč žádáte, aby zůstal v účinnosti pandemický zákon, protože s tím jste sem nepřišel. Kdyby ten návrh sem přišel v podobě, že vláda žádá pouze prodloužení účinnosti, a to je všechno, nic nového tam nezavádí, tak tomu rozumím. Přijdete a vysvětlíte, proč ten zákon potřebujete v účinnosti ještě do listopadu. Ale to, co je problém alespoň tedy pro řadu právníků a lidí, kteří o tom diskutují, není jenom prosté prodloužení účinnosti, ale zavedení nových opatření, která tam do té doby nebyla. K těm jste nám bohužel ve svém úvodním slově neřekl ani slovo. Jako by tam nebyly. Nevysvětlil jste nám, proč je potřebujete, jak je budete aplikovat. Trochu to za vás zachránil pan předseda zdravotního výboru, který tady alespoň zrekapituloval obsah té novely a řekl, co tam je. Ale vy jste k tomu fakt neřekl ani slovo. To prostě... Ten váš proslov, ve stylu, jsem nejlepší, udělal jsem to skvěle, když neschválíte tuto novelu, budou umírat senioři, je to vaše zodpovědnost... Takhle si nepředstavuji diskusi mezi zákonodárci.
Omlouvám se, ale to bylo hodně zlé.
Mgr. Václav Láska
Další věc, které jsem se chtěl věnovat, ono to teď bude těžké, všechny ty body, které tady mám, tak se jich až na jeden kolega Canov nějakým způsobem dotkl, poměrně zdatně je rozpitval. Já se budu snažit být stručnější.
Problematika legislativní nouze. Abych odbřemenil tu diskusi, nepovedu diskusi o tom, jestli projednání toho zákona v legislativní nouzi bylo protiústavní nebo nebylo. Ono to pro mě není až tak podstatné, protože pokud se vláda rozhodla, že projedná tento návrh novely v legislativní nouzi, nese odpovědnost za všechno, co s tím je spojené. To, co s tím je spojené, jsou zkrácené časy na projednání té věci, zkrácené časy na legislativní připomínky, na diskusi s odbornou veřejností, všechno bylo osekáno na minimum, vč. i šibeničního času, který máme my na projednání toho zákona.
Tím, že se vláda rozhodla projednávat tuto novelu v legislativní nouzi, i mně jako právníkovi bere prostor pro to, abych se pokusil třeba opravit a vyřadit ze zákona to, co mi tam vadí, o čem budu mluvit. Dostala i mě do pozice, že je to jenom o tom schválit, nebo zamítnout, protože já jako právník úplně nemám na to, abych v 6 dnech připravil kvalitní pozměňovací návrhy k takto zásadnímu zákonu.
Z mého pohledu bylo nesprávné, když vláda žádala projednávání v legislativní nouzi, aby rozšiřovala opatření, které v tom zákoně má být. Já bych rozuměl tomu, kdyby v legislativní nouzi požádala o prodloužení účinnosti toho zákona, to bych pochopil. Změna opatření nebo zavedení nových opatření mohly být probrány ve zcela standardním režimu. Pan ministr to tady i řekl, že tento zákon a tuto novelu chce mít jako zálohu, kdyby se ten vir na podzim vrátil. Když ji má jako zálohu na podzim, proč diskutabilní a riskantní opatření tam chce dostávat formou legislativní nouze teď? To přece není nutné. Stačilo prodloužit účinnost toho zákona. A získal by se prostor v klidu, v řádném legislativním procesu, projednat i jeho změnu, změnu obsahu. Já tomuto postupu nerozumím.
Druhá věc, kterou chci vytknout, která mě mrzí dlouhodobě jako právníka. Jsem tady v Senátu 7 let. Registruji, že neumíme psát zákony, že to, co k nám chodí ve finální podobě, je špatná kvalita zákonů obecně. Máme s tím problém. Pak v případě zákonů, které jsou takhle, řekněme, vyšponované tím, že opravdu zasahují do základních práv a svobod lidí, tak se to ukazuje v plné nahotě. Jedním z důkazů, že tento zákon byl připravován špatně, je jeho důvodová zpráva. Nevím, jestli někdo z vás tu důvodovou zprávu četl, ale mě samozřejmě jako právníka zajímá, protože důvodová zpráva je nedílnou součástí zákona, protože předkladatel v důvodové zprávě vysvětluje všechno, co se mu do vlastního těla zákona nevejde. Vysvětluje, co se mění, proč se to mění, na co to potřebuje, jak to bude aplikovat. Je to takové doprovodné povídání, ze kterého já jako zákonodárce pochopím záměr toho zákona. Nic z toho v té důvodové zprávě není. Ta je odbytá. Všimněte si, jak důsledně se vyhýbám slovu zmetek. Je odbytá. Není tam to, co má být. Jde to třeba tak daleko, že je psána tak, že vůbec není provázána se změnovými paragrafy. Vy když čtete tu důvodovou zprávu, tak tam čtete, že tam má být povídání o nějaké změně. Ale nevíte, o které změně v té novele se bavíme, protože ona není provázaná se změnovým paragrafem. Takhle přece nelze dělat zákony! To je fakt odbyté. Buď to psal někdo, kdo to úplně neumí, čemuž já nevěřím, nebo je to výsledek toho, že ti, co to psali, na to mají málo času. Znovu se dostáváme k otázce, jestli fakt tak zásadní změny musíme dělat v legislativní nouzi, protože si myslím, že i ta nekvalitní důvodová zpráva je výsledkem toho, že se tady tlačí časově na pilu a zbytečně.
Měl by ombudsman Křeček skončit za výrok, že Romové si za svou bytovou situaci můžou sami?Anketa
Třetí obecnou věc, kterou jsem chtěl zmínit v souvislosti s tímto zákonem, je nedostatečná komunikace s veřejností. My jsme to téma pandemického zákona, řekněme, my zákonodárci demokratického spektra, nebo já nevím, jak to nazvat, prostě přenechali jenom některé straně. Nechali jsme to téma SPD a dalším, kteří o něm komunikují svým stylem a velmi zásadně. Z naší straně se žádná komunikace nevede. Pokud přicházíme s tak zásadním zásahem do základních práv a svobod lidí, musíme lidem vysvětlovat, co chceme, proč to chceme, co tím chceme dosáhnout, s těmi lidmi mluvit. A to neděláme. Ať se na mě kolegové poslanci nezlobí, naprosto respektuji, že si ve sněmovně zažili své při schvalování toho zákona. Ale když jediná komunikace s veřejností je po schválení zákona, vítězné tweety, vyhráli jsme, dokázali jsme to, tak to je kontraproduktivní, to ty lidi akorát naštve. Tady je třeba jim prostě vysvětlovat.
Nechám stranou, řekněme, ty, co proti té novele brojí jako politici. Je to jejich práce, jejich PR. Spíš bych se věnoval lidem, kteří nám píšou. Vím, že všichni jsme z toho byli zaskočeni, když k dnešku přišlo nějakých, mně, asi 5000 emailů, už jenom proto, že mně jako člověku, který se snaží odpovídat na všechny emaily, to vlastně najednou bere tu možnost, protože 5000 emailů ani nepřečtete, natož abyste na ně individuálně odpověděli. Prostě to nejde. Ale to, co je patrné, jak já si ty emaily vykládám, je, že to píšou lidé, teď už i poměrně osobně, že je to výsledek přirozené frustrace lidí, že tu všichni jako společnost dva roky žijeme v těžké situaci, v objektivně těžké situaci, prožíváme si řadu omezení, máme obrovské ztráty, škody na životech, na kvalitě života, na majetku. Skoro každý byl tou krizí dotčen, skoro každého se dotkla nějakým způsobem opatření, aniž bych hodnotil, jestli byla správná nebo špatná. Ale dotkla se lidí. Způsobila jim škody. Je naprosto přirozené, že lidé jsou z tohoto frustrováni. Když se začtete do některých těch emailů, tak tam vidíte především tu frustraci, že lidé už by chtěli zpátky normální stav. Ta frustrace je přirozená, za té situace na nás jsou daleko větší nároky, abychom těm lidem vysvětlovali, abychom s nimi mluvili. Stačí jenom třeba mezi ně přijít, nechat je promluvit, vyslechnout si je, aby opravdu ten příkop mezi veřejností a politickou reprezentací se co nejvíc zasypával. To nelze udělat jinak, než že s těmi lidmi budeme mluvit. A to neděláme. Nedělá to z mého přesvědčení, nebo vidím to, že to nedělá ani vláda, považuji to za její chybu. Apeloval bych na to, aby tento postup změnila. Jde o frustraci lidí, kterou potřebujeme prostě snížit. A pořád povídání s těmi lidmi, prostor dát je vyslechnout, je nejvíc.
V souvislosti s tím nebo v návaznosti na tu chybějící komunikaci máte ode mě na lavici i návrh doprovodného usnesení, který budu navrhovat pouze v případě, že bychom zamítli tuto novelu, právě proto, aby to v našem podání nebylo jenom – jsme proti a nazdar. V tom doprovodném usnesení máte, co si myslíme, že by se díti mělo, když zamítneme tu novelu. Snažil jsem se lidem vysvětlit, pokud bychom se rozhodli tu novelu zamítnout, proč jsme tak udělali, co by se mělo dít dál.
Teď ještě mi dovolte alespoň krátce k tomu obsahu samotnému té novely. Znovu opakuji, že já odlišuji dvě věci, odlišuji potřebu prodloužit účinnost toho zákona jako nějaké rezervy, kterou bych pochopil, asi bych byl ochoten pro ni hlasovat, a odlišuji to, že ta novela přichází s novými požadavky, s požadavky na nová opatření, která už ale já podpořit neumím. Ten nejproblematičtější, který tam z mého pohledu je, je nařizování třídenní samokarantény. Povinnosti lidé omezovat se na tři dny od styku s ostatními za velmi vágně definovaných pravidel. Jedno se týká návratu z rizikových oblastí, aniž by bylo řečeno, co je riziková oblast, kdo o tom bude rozhodovat. Druhé jsou pozitivní antigeny provedené na pracovišti. To je strašně málo. Říct lidem – držte se stranou všech ostatních, dejte si samotku na tři dny, je opravdu velmi zásadní zásah do základních práv na svobodu pohybu. Ano, může k němu dojít, zákonodárce má tu možnost, ale pak musí vysvětlit, proč to chce, musí definovat ty podmínky, za kterých řekne lidem, omezte se na svém základním právu, naprosto precizně.
A to tady není. A tohle to je i ustanovení, které ve sněmovně neshledalo žádnou změnu. To je ustanovení, které prošlo ve snění navrženém vládou a je opravdu špatně. A pokud se podíváte na diskuzi, z mého pohledu, renomovaných ústavních právníků, protože každý máme asi jiný pohled na to, kdo je renomovaný ústavní právník, pokud tu pan kolega zmiňoval pana doktora Koudelku, tak třeba pro mě relevance není, ale to je otázka osobního přístupu a osobních zkušeností. Ale když se podíváte na tu diskusi právníků, tak nejčastěji citovaný bod, který by mohl být protiústavní, bylo právě tohle to nařizování samokarantény. Můj osobní názor je, že si úplně nejsem jist, jak by se k tomu Ústavní soud postavil. Dovedu si představit, že shledá protiústavnost, dokážu si představit i, že řekne – to ještě v těch mezích je. Ale každopádně je to bod velmi, velmi špatný. A mojí povinností, jako zákonodárce, není brojit jenom proti ustanovení, která jsou protiústavní, ale brojit i proti ustanovením, která jsou špatná. Nepotřebuji tam ten štempl protiústavnosti, abych řekl – to nechci schválit. Posuzuji ty návrhy i z hlediska správnosti. Takže tohle to je bod, který je pro mě nejkritičtější a nejzásadnější vadou.
Druhý bod, přes který se neumím přenést, je nařizování karantény přes SMS. Já si tohle to opatření vlastně technicky nějak dokážu představit, kdyby bylo hodně propracované, hodně připravené, i když jsem k němu skeptický, protože je to vlastně opatření, které si nejsem jist, jestli je v prostředí České republiky, kdy my máme problém po technické stránce absolutně s čímkoliv, jestli je proveditelné. A pokud přichází vláda s nějakým požadavkem na nějaké opatření, tak si má být jistá, že ho umí provést bezpečně a nezneužitelně. A já tady mám pochybnosti. Když se bavíme jako politici například o tom, jestli bychom měli zavést elektronické volby, tak většinový názor je – elektronické volby ne, to by mohlo být zneužitelné. Ale klidně bychom schválili to, že budeme lidem nařizovat omezení osobní svobody přes SMS. To přece není kompatibilní. Tady to jako nehraje dohromady. Takže přes tohle ne. A znovu se vrátím k panu ministrovi, že jsem právě očekával, že v úvodu toho svého vystoupení řekne – my to opatření samokarantény potřebujeme z těch a těch důvodů. My to opatření, tu možnost nařizovat karanténu SMS potřebujeme z těch a těch důvodů. Chybělo mi to tam. Možná se to dá ještě napravit dalším vystoupením.
Třetí věc, která je pro mě zásadní, spíš jako pro právníka, asi ve veřejnosti tolik nerezonuje, ale pro mě je jak červený hadr, je skutečně omezování soudního přezkumu těch rozhodnutí nebo správnosti zákonnosti vydaných rozhodnutí. Jenom lehce zrekapituluji, že současný stav byl takový, že přezkum zákonnosti provádí Nejvyšší správní soud a provádí ho přednostně. Což je nutné, protože při přetíženosti Nejvyššího správního soudu jsou běžné lhůty rok dva. Kdyby tam nebylo tohle to ustanovení, dostane se na pořad toho přezkumu za rok, za dva. A teď ta novela přichází s tím, že říká – pokud některé opatření pozbude účinnosti před vyhlášením rozhodnutí o přezkumu, tak už se na něj nevztahuje to přednostní přezkoumání. Což znamená teoreticky, ale nemůžu to vyloučit, že kdyby se rozhodla vláda, jakákoliv, nařizovat třeba opatření se 14denní účinností a pak je protáčet, tak vlastně vyloučí ty rozhodnutí z aktuálního přezkumu. Protože se na ně nikdy nedostane. Respektive se na ně dostane za rok, za dva. Což už je upřímně na houby. A ještě proč je to červený hadr? Protože my jsme tu situaci, kdy vláda – a nerozlišuji starou a novou vládu, nebo respektive v současné době to jde spíš za starou vládou – neumí vydávat ty opatření. A Nejvyšší správní soud jí je ruší jak na běžícím pásu a říká jí – děláte to blbě, děláte to nezákonně. A jaká je reakce vlády? Tak to přezkoumávat nebudete. Místo aby se zamyslela nad tím, jak má ty opatření vydávat, vzala si z toho poučení, řekla – díky bohu, že tu máme ten Nejvyšší správní soud, který nejenom že nám to zruší, ale jako velmi precizně nám vysvětluje, jak to máme dělat. Ty odůvodnění jsou fakt masivní. To není jenom o tom – ruším. Ale ti soudy a soudci trpělivě vysvětlují, jak ty opatření vydávat, aby byly v souladu s zákony. Takže místo toho, abychom se zamysleli nad tím – díky bohu, máme tu ten soud, který nám vysvětluje, jak to máme dávat správně, tak přicházíme s novelou, která říká – vy to přezkoumávat nebudete. To přece... To je až provokace. To nejde takhle postupovat. Tak to jsou moje 3 základní výhrady k tomu zákonu, pro které já se budu připojovat a budu hlasovat pro zamítnutí té novely. Já bych, ať nejsem jenom kritický, registroval jsem snahu některých poslanců napravovat to, co viděli, jak z veřejné diskuse, tak z připomínek kolegů senátorů, jako špatné. Oceňuji to, že se snažili, ale z mého pohledu toto nestačí. A možná kdybychom tyhle ty opatření projednávali v klasickém legislativním procesu, tak bychom společně s odborníky došli k tomu, jak je třeba v nějaké formě aplikovat. Ale točím se v kole, že to, že to všechno děláme v legislativní nouzi, je prostě zabiják jakékoli snahy dát tohle dohromady.
Já tu novelu, protože se přikláním k tomu, abychom ji zamítli, tak zároveň se musím vymezit, mám vnitřní potřebu vymezit se a ohradit se proti tomu, že tu novelu nepovažuji za jakkoli totalitní, fašistickou. Ježí se mi vlasy na hlavě, když ji někdo srovnává se zmocňovanými zákony Adolfa Hitlera z roku 1933. To je prostě zase PR jiných politiků, máme tu spousty lidí, kteří ucítili šanci vyrůst na této problematice. Znovu zopakuji, tu šanci jsme jim dali i my sami, když jsme nekomunikovali, no tak převzali tu komunikaci jiní. Takže já mám potřebu proti těmhle těm politikům se vyhradit. Neztotožňuji se s jejich argumentací, ale zase jenom proto, že nesouhlasím s jejich argumentací, tak nezměním svůj názor na to, že ten zákon je špatný a že budu hlasovat pro jeho zamítnutí.
To, co jsem ještě chtěl, asi tři krátké poznámky ještě mi dovolte. Když jsem to všechno načítal a seznamoval jsem se s tím, tak jsem si prostě, tak celou dobu mi běžela v hlavě myšlenka, že se tu možná úplně zbytečně vyšťavujeme na zákonu na jedno použití. Ten zákon se sice jmenuje pandemický, ale, jak tu pan předseda správně říkal v úvodu, je to zkratka. To není pandemický zákon, to je zákon o covidu. Jenom o jedné definované pandemii. To znamená, je to zákon na jedno použití. A my se tu jako do krve vysílíme nad zaváděním opatření, riskantních, problematických, do zákona, který, když to dobře dopadne, tak ho nikdy už nebudeme potřebovat. Místo toho, abychom tu energii věnovali novele a přípravě zákona, který bude obecně myslet na krize, kterým můžeme v budoucnu čelit. Ať už je to krizový zákon, nebo zákon o ochraně veřejného zdraví, abychom tam dali kapacity, abychom tam dali odborníky, aby tam jsme diskutovali a připravili zákon, který bude dobrý, kvalitní, bude komunikovaný s veřejností, alespoň většina veřejnosti bude srozuměná s tím, že když přijde další krize, tak se mohou použít taková a taková opatření, tak ztrácíme tady sílu a krev nad sporem, nad zákonem, který možná vůbec nikdy nebude aplikovaný. Je to z mého pohledu jako špatné strategické rozhodnutí. Nerozumím mu, ale stalo se, došlo sem, musím k němu zaujmout nějaký postoj. A poslední věc, kterou jsem chtěl k vám, kolegyním a kolegům, já jsem doteďka vlastně říkal svůj názor a trošku se mi příčí apelovat na vás, jak máte, nebo nemáte hlasovat, protože každý máte svoji hlavu. Přesto mi dovolte výjimečně jeden apel na vás mít. Prosím, až budeme o tomto zákonu hlasovat, až budeme hlasovat o jednotlivých návrzích, prosím, hlasujte pro, nebo hlasujte proti. Já bych totiž byl strašně nešťastný z toho a považoval bych to za ostudu Senátu, kdybychom tu po čtyřhodinové diskusi neschválili vůbec žádné usnesení. A ten zákon Senátem prošel na uplynutí marné lhůty, protože se prostě nenašla většina pro jakékoli, jakékoli rozhodnutí. A to by se mohlo stát, pokud budete jako křížkovat. Prosím, apeluji na vás, prosím vás o to, najděte sílu. A ať budou návrhy zamítnout, schválit, ať budou návrhy pozměňovací, hlasujte pro, hlasujte proti, ale nekřížkujte. Protože opravdu bych se styděl za to, kdybychom po dlouhé diskusi skončili s tím, že zákon, že Senát nebyl schopen se usnést na žádném usnesení k tomuto zákonu a prošel tu vlastně na marnou lhůtu. To by nebylo dobře.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
