Ještě jednou, hezké odpoledne, náš výbor projednával tento tisk na včerejší schůzi, věnovali jsme se tomu i předtím, konzultovali jsme s panem náměstkem Kopicem a s dalšími jednotlivé věci, jak tady už zaznělo, tak jsme nepřijali nakonec žádné usnesení, po té dlouhé debatě. Zazněly jen dva návrhy. Návrh na schválení, který nezískal dostatečný počet hlasů. A zamítnutí. Také neprošlo. Čili jsme bez usnesení, tedy bez doporučení Senátu, podobně jako ústavněprávní výbor. Paní ministryně poměrně zase obsáhle zákon nějak představila, čili já zase řeknu jenom několik poznámek. Obecně bych řekl, že stát v této době vstupuje do ekonomiky různými zásahy, garancemi za úvěr, úvěry, dotace, proplácení částí mezd, někdy, velmi často, dneska tady máme několik zákonů, kdy zasahuje do právních vztahů a do současného legislativního stavu, v tomto případě vztahu zasahuje mezi spotřebitele a cestovní kancelář jako dodavatele, což je samozřejmě, jak už zde zaznělo, v rozporu s pravidly EU, resp. se směrnicí EU. Vztahuje se to tedy na zájezdy, které měly proběhnout mezi 20. únorem a 31. srpnem letošního roku. Ta ochranná doba, po kterou člověk, v případě, že nevyužije nic jiného, například voucher, tak to znamená, že dostane peníze až následně, to znamená nejdříve v září roku 2021. To je samozřejmě velmi dlouhá doba. Na omluvu k zákonu z tohoto hlediska slouží § 3 odst. 3, jak zde zaznělo, kde je vyjmenovaná skupina lidí, na které se tato ochranná doba nevztahuje, v případě, že budou chtít získat své finance vložené do cestovní kanceláře, za zaplacený zájezd nebo zálohu, mohou získat zpět, jsou to osoby se zdravotním postižením, osoby vedené v evidenci úřadu práce, těhotné osoby čerpající mateřskou, rodičovskou dovolenou, osoby starší 65 let, osamělý rodič atd. Čili je tam toto vymezení osob, na které se ochranná lhůta nevztahuje, mohou žádat o vrácení peněz.

V Poslanecké sněmovně tento tisk byl schválen před týdnem, 9. 4., kdy z 93 přítomných poslanců vyslovilo souhlas 74, jeden byl proti. Předtím při projednávání byly předloženy tři pozměňovací návrhy, z nichž dva byly přijaty. Ty dva se týkaly povinnosti pro cestovní kanceláře, povinnosti poučit řádně a písemně zákazníka o jeho právech, podle tohoto zákona. A ten druhý rozšiřuje okruh zvláště zranitelných zákazníků právě o osamělé rodiče a o školy a školská zařízení.

Pokud jde o připomínky, které jsme diskutovali, v zásadě tři, tak byly toho druhu, že zákon neobsahuje přechodná ustanovení, což v té době, kdy už jsme, dejme tomu, 5, 6 týdnů od doby, kdy situace nastala, tak je otázka, jak se dnes chovají, jak se bude pohlížet na cestovní kanceláře, které už dnes nevyplácejí, dejme tomu, ty zájezdy, musím konstatovat ze zkušenosti, že chování některých cestovních kanceláří je velmi zvláštní, nejenom vůči zákazníkům, ale třeba i vůči prodejcům a maržím atd.