Senátor Růžička: Všechny vlády školství považovaly za prioritu, ale nebraly ho tak

01.06.2023 16:03 | Zprávy

Projev na 12. schůzi Senátu ČR 1. června k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

Senátor Růžička: Všechny vlády školství považovaly za prioritu, ale nebraly ho tak
Foto: Hans Štembera
Popisek: První místopředseda Senátu Jiří Růžička

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, senátorky, senátoři, dámy a pánové. Přeji hezký den a děkuji za udělené slovo. Na začátek zpravodajské zprávy si dovolím citovat pár novinových titulků. Vzděláním dojdeme k inovacím. Mirek Topolánek. Vzdělání je priorita do budoucna. Předseda vlády Sobotka. Valachová představila své priority pro školství a považuje ho za nejdůležitější součást tehdejší vlády. Fiala: Mezi hlavními rozpočtovými prioritami pro rok 23 zůstávají investice do obrany, infrastruktury, dopravy a do vzdělávání. Proč to čtu?

Čtu to proto, abych tady vyjádřil něco, co asi všichni tušíme. Od roku 1990 nebyla jediná vláda, která by nepovažovala vzdělání za svoji prioritu. Byla to skutečně priorita? Já se odvážím říct, že nebyla. Za žádné vlády! Bylo to něco, co bychom si přáli, aby byla priorita, ale skutečnou prioritou se to většinou nestalo.

Samozřejmě že tlak okolností, stav školství na všech úrovních od mateřských škol přes základní, střední až k vysokým a tak dále vedl k tomu, že byla snaha něco v tom vzdělávání změnit. Takovým dobrým pokusem bylo to, že se, řekněme, pedagogická odborná veřejnost, ale i třeba laická veřejnost shodly na tom, že správným krokem vpřed v obsahu a v modernizaci vzdělávání je Strategie 2030+, která opravdu posouvala věci dál. Bohužel, za poslední rok a půl zůstala nějak stát. Snahou posílit i to učitelské povolání byl zákon, který tady představil pan ministr Mikuláš Bek. To byl zákon o pedagogických pracovnících.

Většina z nás pamatuje, že ten zákon přešel před 2 lety k nám do Senátu, my jsme ho projednávali. Ty hlavní principy jsme považovali za správné, ale kvůli několika drobným detailům, které byly spíš, řekněme, stylisticko-lingvistického rázu, jsme ho vrátili do sněmovny s ujištěním, že sněmovna ho projedná a bude platit. Výsledek byl takový, že se už nedostal na pořad jednání do konce volebního období tehdejší sněmovny.

Zákon se k nám vrací, vrací se k nám ve velmi podobné podobě, ale s některými změnami, jak samozřejmě za ty dva roky je asi úplně normální.

Pan ministr tady představil asi hlavní principy toho zákona, kterými jsou posílení manažerské role ředitele, vč. toho, že je zodpovědný za výběr, kvalitu a práci učitelů na své škole. Důležité je také, že tam je vyjádřena nějakým způsobem snaha poskytnout pomoc začínajícím učitelům. Zavádí se tam pojmy jako adaptační období, uvádějící učitel, provázející učitel. Nesmírně důležité. Nejenom že absolventi pedagogických fakult přicházejí na školy jenom asi zhruba v 60 %, ale ještě z nich velká část po roce, po dvou z těch škol odchází. Takže ta pomoc je tam na místě. Pak také je snahou, vyjádřeno v tom zákoně, snaha přivést do škol lidi, kteří chtějí učit, to je jedna věc, pan ministr o tom mluvil, ale také do těch škol mohou něco nového přinést. Tím mám na mysli především odborníky v různých oborech. Myslím, že velice dobře vím, co říkám, protože 33 let jsem řediteloval jedné takové škole, kde jsme lidí z praxe, odborníků zaměstnávali mnoho.

V minulém zákoně byla zakotvena povinnost, která byla skoro nerealizovatelná, že mohou už začít lidé, kteří nemají pedagogické vzdělání, ale musí si ho do 5 let doplnit. To bylo něco, co bylo, řekněme, spíš lehce fantasmagorické.

Ten současný zákon zkracuje dobu na 3 roky, takže je větší tlak na ty lidi, kteří chtějí skutečně učit, aby si to pedagogické vzdělání k tomu svému odbornému doplnili. To, myslím, že je nesmírně správný princip.

Další věc, o které tady mluvil pan ministr, je snaha jaksi zlepšit to prostředí v těch školách a pomoci, řekněme, třeba žákům v zavádění určitých podpůrných profesí, které jsou určeny k tomu, aby pomáhaly žákům. Asistenti, odborní asistenti, třeba zvýraznění funkce třídního učitele, trošku podceňovaná záležitost, ale i třeba to dát dětem možnost mít ve škole svého logopeda. To jsou věci, které tam jsou nějak vyjádřeny, o kterých se hodně mluvilo.

Poslední věc, která, musím říct a souhlasit s panem ministrem, je dost nesystémová, je snaha říct... Učitelé by měli mít 130 % průměrného platu. Hezká myšlenka. Dost špatně realizovatelná, pokud v tom zákoně není kterého platu – kterých 100 % se to týká. S tím úplně spokojený nejsem. Pan ministr o tom mluvil, myslím, velmi uvážlivě. Naznačoval ty možnosti, které tam jsou, ale v tom zákoně to prostě vyjádřené není.

Tady musím říct jednu důležitou věc. Já jsem trošku vyjádřil pochyby na tom, jestli jsme se někam v tom vzdělávání posunuli. Nejsem si tím téměř vůbec jistý. Ale pokud se platu týká, tam ten posun skutečně byl. To je třeba férově přiznat. Za posledních, já to tady mám poznamenáno, za posledních 5, 6 let vzrostly platy učitelů v OECD v průměru o 6 %, v ČR o 37 %. Bavíme se o průměrných platech, samozřejmě průměrný plat se netýká všech pracovníků ve školství, to je také důležité si uvědomit. Daleko raději pracuji s mediánem, i ten medián průměrného platu se posunul poměrně hodně vysoko. Tam je pravda, že učitelé mají v porovnání i třeba s vysokoškolskými pracovníky sice nižší ten plat, ale jenom o pár tisíc. Kdybychom brali průměr, je to o 15 tisíc. Takže pracujme s čísly, která plus minus odpovídají realitě.

Zvedl se ten plat, přesto tedy nemáme dostatek učitelů některých oborů, nemáme dokonce vůbec žádné učitele v jistých oborech. Opravdu ředitelé škol si vypomáhají kde kým, není to samozřejmě jenom tím platem, jak už jsem tady teď naznačoval, ale je to dáno i mnoha dalšími okolnostmi.

K některým těm problémům tady bude jistě diskuse, rád se jí také zúčastním, rád se do ní zapojím, protože to je problematika, která je velice důležitá. Jenom teď na závěr své zpravodajské zprávy řeknu to, co už tady bylo řečeno, že došlo při projednávání tohoto návrhu zákona k jistému velmi křehkému většinovému konsensu. Já ho respektuji, ten konsensus, proto jsem VVVK navrhl přijmout zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, i když si uvědomuji, že mnohé věci jsou skutečně trošku jinak, než se na první pohled zdají. Navrhl jsem, výbor toto usnesení přijal. To rozhodnutí VVVK bylo podpořit zákon ve znění postoupeném sněmovnou i s doprovodným usnesením, které je součástí, jak usnesení, tak to doprovodné usnesení máte k dispozici.

Děkuji za možnost říct pár úvodních slov.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat

To je ta vaše podpora firmám?

Vybírat od nich za poplatky pro veřejnoprávní média? Myslíte, že lidé chodí do práce poslouchat rádio nebo se dívat na tv?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Mašek (ANO): Totální masakr aneb Ekonomická diskuze, která vás zvedne ze židle

20:07 Mašek (ANO): Totální masakr aneb Ekonomická diskuze, která vás zvedne ze židle

Reakce na svém veřejném facebookovém profilu na diskuzi ekonomky Markéty Šichtařové a poradce a prem…