Ačkoliv nedávný summit EU přinesl určitý posun v řešení migrační krize a mohlo by se zdát, že někteří představitelé členských zemí již přišli k rozumu, tučné příspěvky na migranty státům, které jsou ochotny vzít si je na své území, do kategorie racionálních návrhů rozhodně nepatří. Opět, stejně jako u kvót, se jedná spíš o řešení důsledků neschopnosti uhájit neprostupnost hranic EU, na kterou jsou přeci také vydávány vysoké finanční prostředky z unijního rozpočtu (a to právě těm zemím, které na relokace nejvíce tlačí). Nesouhlasím s touto politikou cukru a biče, kdy na jedné straně z Bruselu zaznívá, že neposlušné členské státy, které migranty odmítají, by měly být kráceny na dotacích, a na druhé straně poslušní by měli být tzv. “motivováni”. Řešením je jen a pouze důsledné odmítání příchozích migrantů a pomoc poskytovaná mimo území Evropské unie. Nutno podotknout, že jakékoliv relokace migrantů ve chvíli, kdy se jejich počty vrátily na úroveň před migrační krizí, by měly být zcela zastaveny.