Ačkoliv nedávný summit EU přinesl určitý posun v řešení migrační krize a mohlo by se zdát, že někteří představitelé členských zemí již přišli k rozumu, tučné příspěvky na migranty státům, které jsou ochotny vzít si je na své území, do kategorie racionálních návrhů rozhodně nepatří. Opět, stejně jako u kvót, se jedná spíš o řešení důsledků neschopnosti uhájit neprostupnost hranic EU, na kterou jsou přeci také vydávány vysoké finanční prostředky z unijního rozpočtu (a to právě těm zemím, které na relokace nejvíce tlačí). Nesouhlasím s touto politikou cukru a biče, kdy na jedné straně z Bruselu zaznívá, že neposlušné členské státy, které migranty odmítají, by měly být kráceny na dotacích, a na druhé straně poslušní by měli být tzv. “motivováni”. Řešením je jen a pouze důsledné odmítání příchozích migrantů a pomoc poskytovaná mimo území Evropské unie. Nutno podotknout, že jakékoliv relokace migrantů ve chvíli, kdy se jejich počty vrátily na úroveň před migrační krizí, by měly být zcela zastaveny.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
