Už při projednávání tohoto zákona v Senátu jsem hlasitě upozorňoval na to, že nařizovat komukoliv charitu je pitomost. Proč mají mít supermarkety ze zákona povinnost darovat neprodané potraviny neziskovkám? Copak to není jen jiná forma vyvlastnění, která se ukrývá pod plášť zdánlivé pomoci potřebným?
Nemají být k charitě spíš podnikatelé vychovávání či motivováni byrokratickými nebo daňovými úlevami? Tato diktatura se mi prostě nelíbí, a přestože vím, že mne opět budou někteří aktivisté titulovat nejrůznějšími názvy a obviňovat z ignorace toho, že tuny potravin se vyhodí do kontejneru, místo toho, aby pomohly těm nejpotřebnější, budu pořád tvrdošíjně hájit princip svobody a zdravého rozumu.
Stát si hraje na „dobrosera“ a už zcela přestal brát ohled na to, že stát má zabezpečovat jen to nejnutnější a nevměšovat se do činností, kde je státní regulace zcela nepotřebná.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
