Už při projednávání tohoto zákona v Senátu jsem hlasitě upozorňoval na to, že nařizovat komukoliv charitu je pitomost. Proč mají mít supermarkety ze zákona povinnost darovat neprodané potraviny neziskovkám? Copak to není jen jiná forma vyvlastnění, která se ukrývá pod plášť zdánlivé pomoci potřebným?

Nemají být k charitě spíš podnikatelé vychovávání či motivováni byrokratickými nebo daňovými úlevami? Tato diktatura se mi prostě nelíbí, a přestože vím, že mne opět budou někteří aktivisté titulovat nejrůznějšími názvy a obviňovat z ignorace toho, že tuny potravin se vyhodí do kontejneru, místo toho, aby pomohly těm nejpotřebnější, budu pořád tvrdošíjně hájit princip svobody a zdravého rozumu.