Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Dovolte, abych navázala na své předřečníky, něco tady už zaznělo, tak bych chtěla jenom tak připomenout znovu i to, co říkala přede mnou paní kolegyně, paní senátorka Dernerová, že bychom určitě i směrem k té veřejnosti mohli získat větší důvěru, kdyby měli už teď k dispozici nějakou možnost vyhodnocení nebo seznámení se s vyhodnocením efektivity těch jednotlivých opatření, což například ta metaanalýza, o které byla řeč, už něco nám ukazuje. Efektivity jak u nás, tak i v jiných státech, a to jak opatření preventivních, tak i otázka léčebná. O tom tady dnes ještě řeč nebyla. Myslím si, že to je velký problém celé té pandemie, která tedy byla vyhlášena Světovou zdravotnickou organizací, což je také sama skutečnost o sobě, ale to teď nebudu rozebírat.

Otázka léčby, ta se liší v jednotlivých státech, tam, kde ta léčba je podchycena v té primární linii, ta přednemocniční léčba, včas, tak tam ta úmrtnost i smrtnost je podstatně nižší. Je to například v Německu, kde ti lékaři mají k dispozici léky, kde u nás ti lékaři jsou vázáni tím, že je pojišťovny neproplácí. A tomu by se podle mě měla věnovat Česká lékařská komora, ne tomu, co tedy pan prezident v médiích prezentuje.

Léčbě, která by měla být včasná, účinná... A k dispozici je. Samozřejmě pro jednotlivé vlny se ten léčebný protokol liší, vždycky za pochodu se učíme, co máme k dispozici, jaké léky leží dokonce ve skladech, nakonec nejsou využity. Co se mohlo podávat i v těch nemocnicích před rokem, například plazma těch vyléčených... Dnes máme monoklonální protilátky, které se liší hlavně tím, že jsou drahé. Takže je to možná velmi významný artikl. Co se týká té přednemocniční léčby, zrovna upozorňuji znova na to, že by se měla Česká lékařská komora a odborné společnosti, potažmo i ministerstvo, to asi není jeho hlavní role, věnovat osvětě jak lékařů, tak pacientů, protože ten lékař, který je odkázán sám na sebe, skutečně mnohdy nemůže poznat, že ten stav je vážný.