Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěla, aby tady zaznělo, že jsem za tento návrh zákona hodně vděčná, protože se pohybuji v sociální oblasti už dlouhé desítky let. S těmi příspěvky a odměnami a důchody pro ty nejpotřebnější to nebývá úplně jednoduché. 

Jsem ráda, že tato vláda nejenom o tom mluví, ale poměrně rychle, i když jí vyčítá kdekdo kdeco, dala najevo, že si váží toho, že někdo se vzdá své kariéry a vychová dítě. Ač o tom tady hovoříme, realita je taková, že rozdíly mezi důchody mužů a žen jsou až 3000, to takzvané výchovné může v tuto chvíli, ať už je to přiznáno pečující osobě, muži či ženě, ten důchod srovná. Byla tady o tom řeč. Já za to chci poděkovat, protože si myslím, že to lidé v terénu vnímají, protože pokud se bavíme o jakékoli důchodové reformě, potřebujeme ty lidi, kteří pracují, do toho systému prostě a jednoduše odvádí. Ty děti, je to nic nového pod sluncem, se nám dnes nerodí. Jsem ráda, že k tomuto gestu dochází. Pak jsem ráda za ten morální počin. Jistě tato vláda nenese vinu za to, že už dávno jsme s těmi komunistickými pohlaváry ve jménu obětí totalitního režimu, ve jménu těch, co nemohli studovat, ve jménu těch, co byli zastřeleni třeba při nelegálním přechodu přes hranici, přinášíme něco, že konečně jim sáhneme na ty velké důchody. Já za to chci moc poděkovat, protože si myslím, že to k tomu vyrovnávání se s minulostí patří. My jsme to byli těm lidem, kteří už se toho třeba ani nedožili, ale mají své rodinné příslušníky, tak jsme jim to byli dlužni. Za to děkuji podruhé.