Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče,

já jsem teď udělala chybu. Protože to, co jsem chtěla říct, tak skoro všechno přede mnou řekl pan senátor Adámek. Já se totiž s jejich názorem velmi shoduji. A jenom bych se ráda vrátila k tomu, co je předmětem návrhu, který máme schválit. Je to snaha o to nebo cesta, návrh, opatření, jak restrikcí dosáhnout věcí, nepořádků, které se nám nelíbí. Ta otázka, kterou jsem si já položila, je ta, jestli to je ta správná cesta, jestli povede k tomu výsledku. Já se zeptám, jestli si opravdu kolegové, a jsou to někdy tvrdí chlapi, myslí, že ta restrikce, ta nám to vyřeší? Teď jim to dáme, na chudej lid patří přísnost! Já si myslím, že tak to prostě není. A nevěřím tomu, že si to tihle kolegové myslí. Já si myslím, že je potřeba se těmi všemi věcmi, které tady zazněly, zabývat. Ať už je to práce s těmi rodinami, ať už je to otázka zákonů, které máme nedostatečné. Mluvilo se tady o obchodování s chudobou. Co jsme udělali za těch 10 let, o kterých víme, že se obchoduje s chudobou? Že se nakupují byty. A ty sociální dávky, které tady nikdo nespočítal, nejdou většinou těm, které tady budeme trestat, ale jdou těm, o kterých se tváříme, že o nich nevíme. A oni jsou jako chobotnice v řadě systémů. S tím nic neděláme. A má pan senátor Adámek velikou pravdu a já s ním souhlasím, když říká, že to je také jeden z těch problémů, proč nám vznikají vyloučené lokality. Takže můj názor je takový, že návrh, který před námi leží, je snahou řešení problémů. Ale to problémy neřeší, ale naopak je může ještě vyhrotit. A co mi osobně vadí, je to, že skutečně chceme postihovat ne toho viníka, ale tu rodinu, ty děti, tu ženu

Zazněl tady názor, že přece u nás nežijí v těch dřevácích a že přece u nás ta chudoba není. Je pravdou, že někdy vidíme některé bossy ověšené zlatem, krásné oblečené, kteří jezdí v těch „kárech“. Ale jako zástupkyně veřejného ochrance práv jsem byla v těch lokalitách a vím, že to tak není. Že to jsou ti, kteří naopak páchají ty přestupky, ty v tom třeba skvělém oblečení. Ale za nimi jsou ty skupiny, které dokonce prosí – pomozte nám! A co mi řekla policie, když jsem se bavila a říkala jsem, proč nejdete pomoct, když se tady něco rozkrádá?

My se s tím nebudeme, to ať si řeší mezi sebou.