Hlasitý povzdech… Proč tak pozdě a proč muselo být tolik obětí a ztrát…

Když jsme to říkali s rozumem v dlaních pár měsíců po zahájení konfliktu a volali po zahájení mírových jednání,  aby se co nejdříve zabránilo dalším ztrátám na životech mladých kluků a nebezpečné eskalaci bojů, snesly se na naši hlavu ty nejhorší, až hysterické urážky. Chtít mír se stalo zločinem, a podle těch proválečných hysteriků to dokonce znamenalo být Putinovým agentem… Svatá prostoto… Mne takto nějak, jak to říct… hloupě?… označil hned po nástupu do Senátu kolega Láska. Jen proto, že jsem se už tehdy vyslovovala pro to, co dnes připouští Ukrajina sama.

Podle těchto až nenávistných postojů, systematicky vyvolávaných poslušnými médii, nepřipouštějícími absolutně, ale opravdu ABSOLUTNĚ, jiný úhel pohledu, což je vlastní všem ideologiím, bylo totiž jediné správné chtít válku (!!!), adorovat nekriticky Ukrajinu a povinně nenávidět vše ruské včetně operních pěvkyň a hokejistů. Podobně nenávistné národnostní ideologie tady již v minulosti byly, a byly děsivé...

Dnes po míru i za cenu územních ústupků volá najednou i prezident Pavel, a připouští to sama Ukrajina…