Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, paní poslankyně, páni kolegové, já se budu snažit ne dlouho zdržovat, protože jsem vám poslala, pokud jste se na to podívali, materiál přesně k tomu tématu, o kterém tady mluvil pan kolega Canov. Velmi bedlivě jsem ho poslouchala, jako jsem velmi bedlivě poslouchala a četla veškeré podklady k tomuto tématu.

Chci říci úvodem, že nikdo z nás patrně nezpochybňuje ochranu proti návykovým látkám. Toto není patrně předmětem polemiky. Předmětem polemiky je, čemu se většinou věnuji já, což je pochopitelné s ohledem na profesi, ohled práva. A potom, jak se kdo cítíme jako senátoři respektováni, je věc úvahy každého z nás. Já se přiznám, že sdílím pocity, teď mi to bylo právně vysvětleno, že je v podstatě v pořádku, že si necháme předem říci, co bychom měli patrně schválit, abychom už neměli problémy.

Pro mě je tento přístup nepřijatelný. Je to věc volby každého z nás. Slyším to tu chvilku, takže se k tomu dál podrobně nevyjadřuji. Ale domnívám se, že tady nejde ani o důstojnost Senátu, ale o důstojnost ČR. To je věc názoru každého z nás, jak k tomu přistupujeme a co budeme schvalovat podle toho, jak se to předem předschválí nebo se řekne názor a tak dále. Mám na to prostě dlouhodobě svůj názor, vy ho znáte, nebudu ho tu ventilovat.

Jinak já podpořím pozměňovací návrh pana kolegy Canova a domnívám se, že bychom neměli, řeknu úvodem, schválit tento návrh. A to nikoli proto, že by se na tom málo pracovalo. Já se naopak domnívám, že kolegové, co se týká samotného tématu ochrany návykových látek, odvedli obrovský kus práce. Nicméně, co mám obrovské výhrady, tak je opravdu proces schvalování a to, že se spěchá. Podle mě teď spěcháme na úkor právní kvality i na úkor možná těchto pocitů, protože bychom i v tomto měli mít jako Senát i jako ČR jasno.