Inicioval ji Franc Klincevič, místopředseda poslanecké frakce Jednotného Ruska. Je i předsedou Ruského svazu veteránů Afghánistánu. „Nadešel čas, kdy už se afghánská válka musí zhodnotit korektně“ - a „náležitě to zakotvit i oficiálně“, říká v interview pro žurnál Vzgljad. „Je to naše svatá povinnost vůči všem, kdo v afghánské válce položili život.“

Na „vlně liberálních iniciativ“ z konce 80. let „jsme se, na rozdíl od Ameriky, začali generálně kát a zříkat vlastních dějin i zdravého rozumu“. Zvlášť zraňující to bylo pro rodiny padlých, dožadujících se elementární morálky: „Jak se můžete otočit zády ke svým druhům ve zbrani a tvrdit, že se podíleli na avantýře, která nebyla k ničemu, a ti lidé tak zahynuli zbůhdarma?“

Klincevič navazuje na konferenci, uspořádanou k půlkulatému výročí. S hlavním projevem tu vystoupil generál Nikolaj Kovaljov, sám rovněž účastník afghánské mise a později šéf FSB. Mytologii, mající navrch už čtvrt století, konfrontovala i řada dalších příspěvků. Moskva žádostem afghánského vedení,, aby mu pomohla i vojensky, odolávala několik let.  Zvrat přišel až s akutním rizikem, že džihád, sponzorovaný přes Atlantik, začne terorizovat i jižní pás sovětských republik – a v Afghánistánu umožní dislokaci amerických raket, destabilizujících  strategickou rovnováhu.

Zásadní korekci, zdůrazňuje Klincevič, vyžadují i kritéria: „Mluvit o tom, že by se dala vyhrát válka na území jiného státu, je mimo mísu. Je to o lidské psychologii. Jaké je národnosti, nehraje roli. Vojáka se zbraní v ruce, přicházejícího z jiné země, bude vnímat jako antagonismus vždycky. Nám ale pokaždé pomáhá schopnost, charakteristická pro ruskou duši, vcítit se do problémům jiných národů.“ Tak tomu bylo „i v Afghánistánu, kde jsme jak důstojně bojovali, tak také lidem pomáhali“.

Nedávno „přiznal i jeden anglický generál, že v Afghánistánu hodnotí ´sovětskou´ éru kladně mnozí dodnes“. Protože „tehdy se reálně řešily i sociální a jiné otázky“. To, „zda jsme vyhráli či ne, je komplikované téma“. Už proto, že cílem „nebylo kohokoli ovládnout“. Nýbrž „podpořit napřed Tarakího vládu. Tarakího pak zavraždil Amin. Potom jsme podporovali Babraka Karmala atd.“