Tak skandální doznání volá po razantní nápravě. A sankcím vůči viníkům. Mezitím uběhl skoro měsíc. Chybí však jedno i druhé. Nezbývá než vzít si slovo znovu. Na čtrnáct otázek na tělo, které jsem šéfům eráru v daném oboru položil už loni v září, se ani neobtěžovali reagovat. Položme je tedy v poloze, ještě ostřejší úměrně prokázané škodě – a hrozbě obludných rozměrů.   

Kůrovec není až nadílkou „globalizace“. Je tu od druhohor. Zkrotit ho uměly už hájovny, svítící loučemi. „V lidských ani technických silách to není“ teprve až pro dnešní lesní správu. Alibistické lamentace, jaké by odskákal už fořt Marie Terezie, si dopřává až šéf Lesů ČR: „samička snese až 60 vajíček“; v „teple a suchu“ se jich vylíhnou klidně „tři i čtyři generace“ za rok - a „počet brouků, kteří nalétávají do dalších porostů, roste exponenciální řadou“. Podnik, vybavený moderní technikou i chemií – přiznává jeho generální ředitel - s nimi však vede jen „doslova sisyfovský boj“. To až jemu se toleruje skandál, v nějž přerůstá zkáza toho mála, co zbylo z našeho „rodinného stříbra“: „Jak už jsem říkal, bude velmi záležet na počasí.“ Na tom, zda přijde „chladné a deštivé léto“ („ale to zatím nelze očekávat“). Kdežto „pokud nám příroda nepomůže, obávám se, že délka kalamity bude přímo úměrná zásobám smrku v nižších oblastech republiky. Bohužel taková je realita a je lepší být na ni připraven.“

Máme se složit na šamany?

„Délka kalamity“, „přímo úměrná zásobám smrku v nižších oblastech republiky“? Tedy kalamita trvající tak dlouho, až „zásoby smrku v nižších oblastech republiky“ vyhubí nadoraz? Takže nám nezbývá, než se složit na šamany, přivolávající „chladné a deštivé léto“? Klesli jsme skutečně – ve třetím tisíciletí - na úroveň afrických Zulukafrů?

Státní LČR vlastní polovinu českých lesů. Teď máme – vzkazuje jejich šéf – odepsat i jejich výnos. Následkem několikanásobně větší těžby, vynucené kůrovcové kalamitou, je totiž „cena dříví na historickém minimu“. Zato „náklady na výsadbu kůrovcem poničených ploch a vytvoření opravdu nového lesa s jinou druhovou skladnou dřevin šplhají vzhůru“. Takže „při cenách dřeva kolem tisíce korun za kubík, kdy dříve jsem stejné sortimenty prodávali i za skoro trojnásobnou cenu, nejsme schopni generovat zisk“. Jen v minulých pěti letech přitom  státní kase vynesl skoro 40 miliard.

Les přitom není jen zdrojem dřevní hmoty. Je totiž – řečeno s H. Weidingerem z vídeňské lesní správy – „skutečným produkčním zázrakem“. Komplex „obecně prospěšných funkcí“, které plní, není čím nahradit. To právě v lese máme „zelené plíce a skvělý regulátor klimatu“, který „ze vzduchu filtruje prach a škodlivé látky, zpomaluje proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty“. Především „lesy jsou i pramenem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velké množství srážek a regulují oběh vody i daleko za hranicemi svého vlastního ekosystému“. Dvojnásob u nás, na „střeše“ mezi Baltem a Středomořím.