Konstatuji, že to nebylo tak způsobeno samotnými aktéry, tedy Novotným a Husákem, jako spíše celkovou konstelací a historickými souvislostmi období jejich vládnutí. Novotný byl dlouholetým stranickým funkcionářem, cestu k vrcholu mu otvevřela v roce 1953 Gottwaldova smrt. Během tohoto roku se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ a soustředil ve svých rukách největší moc ve státě, nikoliv tehdejší prezident Zápotocký, kterého v této funkci Novotný vystřídal v listopadu 1957 po jeho náhlé smrti.

Rok 1953 nebyl jen rokem skonu Klementa Gottwalda ale také úmrtím sovětského stranického šéfa a premiéra J. V. Stalina, který byl v Sovětském svazu u moci bezmála čtvrt století. Po jeho smrti došlo k boji o moc v sovětském vedení, z kterého vyšel vítězně mnohými podceňovaný N. S. Chruščov. Mimo jiné o kterém mnozí tvrdí, že se nikdy nestal obětí stalinských čistek právě proto, že ho Stalin nebral jako ohrožení a o jehož intelektu neměl zrovna valné mínění. Pro zajímavost lze dodat, že většina historiků se shoduje, že intelektuální schopnosti Stalina už neměl žádný jeho nástupce, do jisté míry se k němu blížili pouze Andropov a Gorbačov.

Nástupem Chruščova došlo k destalinizaci, faktickým zlomem se stal dvacátý sjezd sovětských komunistů v roce 1956, na kterém Chruščov přednesl tajný referát o kultu osobnosti a jeho důsledcích. Svrhnutí Stalina s piedestalu slávy bylo pro mnohé šokem, dodnes mnozí tento historický předěl pokládají za začátek konce komunistického režimu a sovětského impéria.