V současné době probíhá v ČSSD boj, je to bratrovražedný, boj o dalším směřování ČSSD. Po loňském debaklu ČSSD v parlamentních volbách, kdy mnozí členové strany, stejně jako (bohužel) už nemnozí voliči této tradiční strany zůstali v šoku a nastalo tak několika měsíční hrobové ticho, se pomalu započal rozbíhat boj o to, jak a kam bude směřovat ČSSD. Tento zápas se odehrává ve dvou rovinách, jak nám ukázala volba hlavy státu. Je to nejenom zápas mezi idejemi, které by bylo možné nazvat jako střet tzv. tradiční levice sociálnědemokratického typu a mezi tzv. novou levicí, čili sociálně liberálním proudem. Byl to souboj mezi podporovateli prezidenta M. Zemana (tradiční levice) a J. Drahoše (nová levice). Druhou polohou tohoto střetu je pak otázka osob spojených s těmito proudy. Zatím co tzv. tradiční socdem levici představuji lidé jako Hašek, Zimola, Škromach, Foldyna či Rozbořil, tak novou liberálně sociální levici reprezentují Dienstbier, Sobotka, Štech, Gajdůšková, Dolínek, Valachová či mladí sociální demokraté. Mezi těmito proudy se pak pohybují lidé jako Chovanec či Hamáček. Nejde však pouze o osoby, ale spíše co tyto názorové proudy představují.

Zatímco tradiční levice se zaměřuje na tradiční sociálně demokratická témata jako je rodina, senioři, církevní restituce, progresivní zdanění, lichva, exekuce, sociální bydlení, boj s pracující chudobou či obhajoba národních zájmů, tak tzv. nová levice dává přednost tématům jako je rovnost pohlaví, inkluze, nové technologie, lidská práva v Tibetu, atd.

Pokud by v minulém volebním období neusilovala tzv. nová levice o ovládnutí celé ČSSD a nesnažila se omezovat tradiční sociálně demokratický proud, mohla ČSSD na názorové různosti svých voličů uspět. Bohužel došlo ke snaze vnutit voličům ČSSD pouze jeden názorový proud a ČSSD se dostala do defenzívy. Dialog a snaha najít rovnováhu mezi těmito proudy byl jedním z hlavních důvodů, proč vznikla platforma, Zachraňme ČSSD.