Děkuji za slovo, pane předsedající.

Já, vaším prostřednictvím, vlastně budu hovořit ke všem, co teď mluvili v těch krátkých výstupech. Já jsem přesvědčen o tom, že řešíme věc, která má řadu rozdílných vstupů. Jeden ten vstup je gymnázium, gymnázium, které vzdělává vlastně k tomu, že mám obecně studovat jakoukoliv vysokou školu. A pak jsou specializované školy, které připravují na to, kdo se bude věnovat technice nebo přírodním vědám. Potřeba matematiky v oborech, které na to nevypadají, jako je medicína, nebo zdravotnictví, je obrovská. Já od začátku, když jsem začal být proděkan, to znamená od roku 1990, sleduji výsledky našich studentů podle toho, jak dopadli u přijímacích pohovorů. Pane ministře a všichni ostatní, sděluji vám naprosto jednoznačně, že celou tu dobu nejsilnější predikční faktor pro to, jestli ten student bude úspěšný a odpromuje, ba dokonce jestli bude úspěšný jako lékař, největší predikční faktor, nejsilnější je vlastně fyzika, protože my matematiku nezkoušíme. A je to v té moderní medicíně naprosto jednoznačné a jsem přesvědčen, kdo studuje gymnázium a odmaturuje na něm, že má mít právo jít na vysokou školu, protože je připravován jenom pro to. Pokud studuje nějakou jinou školu, měli bychom o tom, jestli má matematiku, nechat rozhodovat ty školy. Ony by to měly vědět, jestli to jejich absolventi budou, nebo nebudou potřebovat. A pokud se spletou a rozhodnou se špatně, tak tam ti studenti nebudou chodit.