Zpráva o uzavření mírové dohody mezi Spojenými arabskými emiráty (SAE) a Izraelem překvapila před nedávnem celý svět. Přitom média dlouhodobě prezentují arabské státy a Izrael jako nesmiřitelné nepřátele, kteří si „jdou po krku”. To sice není daleko od pravdy, ale probíhají i jiné procesy, jen více skryté.
První mírová dohoda
Výše zmíněný dokument je teprve třetí mírovou dohodou mezi některým z arabských států a Izraelem. Ta první byla uzavřena s Egyptem již v 70. letech minulého století a zasloužil se o ni americký prezident Jimmy Carter. Za své zprostředkování dostal právem Nobelovu cenu míru. Tehdy ji ještě udíleli rozumným způsobem.
Druhá mírová dohoda
Druhou mírovou smlouvu podepsal v roce 1994 jordánský král Husajn (ten už proslulou cenu nedostal) a izraelský premiér Jicchak Rabin. Byla vyjednána bez prostředníka a souvisela s potřebou řešení problému s palestinskými uprchlíky, jichž byla v té době v Jordánsku téměř polovina obyvatelstva. Nemusím asi zdůrazňovat, že Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), v čele s Jásirem Arafatem, dohoda nijak nenadchla.
Třetí mírová dohoda
Současná mírová dohoda mezi SAE a Izraelem poukazuje nejen na to, že se natolik rozdílné země dokážou dohodnout, ale i na diplomatické schopnosti prezidenta Donalda Trumpa, který se v jejím vyjednání angažoval. Klíčové i bylo, že přímo konat pověřil svého zetě Jareda Kushnera. Dohoda připravovaná v utajení udivila celý svět. V médiích jsem ovšem nezaznamenal nějaký silný jásot. Důvodem patrně je okolnost, že Trump není v evropských mediálních domech nějak zvlášť oblíbený a nechtějí mu dělat reklamu. Co jiného čekat v Evropské unii, která má teď ostatně dost starostí sama se sebou. Navíc kromě Angely Merkelové v ní není žádný silnější hráč na mezinárodní scéně. EU vždycky jen „kouká s otevřenou pusou“ co se zase přihodilo. Doplním ještě jednu poznámku k SAE, z nichž se na Blízkém východě stává silnější hráč než dosud, a to občas i nečekaným směrem. Nedávno totiž uzavřely SAE, Egypt, Kypr a Řecko vzájemnou obrannou dohodu, která směřuje proti tureckým agresivním krokům ve Středomoří. Podrobně o věci psal europoslanec za SPD Ivan David.
Překvapiví spojenci se formovali už delší dobu
Jiná situace je v arabském světě. Když jsem pracoval Emirátech, jak se také SAE někdy nazývají (naposledy 4 roky do roku 2018), měl jsem příležitost detailně poznat arabskou mentalitu, historii a politiku. Následující informace bude pro někoho možná překvapivá, ale už tehdy se v zasvěcených kruzích hovořilo o spolupráci mezi službami SAE, Izraele a Saúdské Arábie. Aktivně se zapojovaly i další země kolem Perského zálivu. Navzdory různým zájmům, kultuře a náboženství našly tyto země společné hrozby. Jsou jimi Írán, organizace ISIS (také nazývaná ISIL nebo později Islámský stát) a Katar.
Palestinský problém v Jordánsku, Kuvajtu a Libanonu
Palestinský problém se na Blízkém východě táhne už celých sedmdesát let. Přitom Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), Hamás a Hizballáh promarnily řadu šancí k dohodě s Izraelem, jelikož razí heslo „buď všechno, nebo nic“. Nejradši by pak podle vlastních tvrzení „zahnali Izraelce do moře“. Navíc se Palestinci několikrát negativně zapsali do historie regionu. Nejhorší bylo, když rozvrátili Libanon a počínali si tam jako jeho páni. V reakci na to byla ovšem OOP z rozbitého Bejrútu vyhnána. Snažili se také ovládnout Jordánsko, což nelibě nesl tehdejší jordánský král Husajn a poslal na ně armádu. Největším spojencem OOP byl irácký diktátor Saddám Husajn. Sázka na něj ovšem vůdci OOP Jásiru Arafatovi vůbec nevyšla. Po dobytí Kuvajtu Irákem se v novinách objevila fotografie Saddáma Husajna s Jásirem Arafatem s podtitulkem: „naši vůdci nad mapou Kuvajtu hodnotí denní situaci“. Palestinci se v Kuvajtu stali „pátou kolonou“ dobyvatelů. Výsledkem bylo, že po osvobození Kuvajtu americkou koalicí museli z rozhodnutí vlády a emíra všichni Palestinci zemi opustit.
Jinak zastaví finanční toky
Vraťme se k současnému vývoji situace na Blízkém východě. Izrael i SAE se v průběhu let proměnily z pouště v rozkvetlou zahradu. Dohání je také Kuvajt, Omán, Bahrajn a Katar. Všichni mají zájem na prosperitě a stabilitě regionu. Mírovou dohodou mezi Izraelem a SAE vznikl mezičas pro nalezení řešení a dohody mezi Izraelem a Palestinou, neboť všichni již jsou unaveni nekončícím konfliktem. Zastavila se anexe dalších území a USA společně se svými arabskými spojenci daly najevo, že toto je poslední šance k narovnání. Jinak zřejmě dají ruce pryč a co hlavní, zastaví finanční toky. To samé by měla udělat Evropská unie, ale ta je bohužel v jiném politickém módu. Doufejme v dobrý konec na Blízkém východě, Česko zde má svoji tradiční roli a je vysoce respektováno. Uklidnění situace na Blízkém východě může přinést víc prostoru pro zklidnění situace s nelegální migrací, nebude třeba řešit tolik směrů migračních toků, ale budeme se moci soustředit prioritně na africko-evropský proud. Důležité je, aby Evropská unie a její jednotlivé státy přestaly vytvářet finanční „pobídky“ pro nelegální migraci a ohlídaly si aktivity neziskových organizací, které mají z nelegální migrace svůj byznys. Cesta návratu k bezpečí a prosperitě vede přes dobře fungující státy a mírovou spolupráci mezi nimi, na základě rovnosti. To je třeba vždycky podporovat.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
