Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážená vládo,

mám za to, že poslední týdny jak koalice, tak opozice dělala všechno proto, aby nikdo nepadl, a všechno proto, aby nikdo nebyl opomenut, a všechno proto, aby každý dosáhl na nějakou pomoc. Nevěřím tomu, že tady v Poslanecké sněmovně sedí poslankyně či poslanec, který by snad chtěl, aby někomu nebylo pomoženo, nebo aby neměl možnost řešit svou konkrétní životní situaci. Pokud kolegové v rámci rozpravy zmínili, že byla chyba neumožnit současné čerpání pomoci v oblasti živnostníků a pomoci v oblasti zaměstnanců, tak si myslím, že takové černobílé to není. Věřím dokonce, že řada kolegů, kteří mají ekonomické vzdělání by možná naopak, pokud by tomu tak bylo, touhle dobou vyčíslovala, kolik finančních prostředků bylo ztraceny, kam měly být zamířeny a jak měly být lépe využity.

Myslím si, že přístup, pokud jsme měli podporu pomoci zaměstnancům skrze program Antivirus kontra pomoc živnostníkům skrze kompenzační bonusy, tak tento základní přístup je správně. A myslím si, že to, na co kolegové oprávněně upozorňují, to znamená nezamýšlenou šedou zónu, kde nám propadávají konkrétní lidé, konkrétní zaměstnanci, konkrétní pracující, konkrétní živnostníci, a nemají přístup k pomoci, tak tento důsledek je nezamýšlený. A podle mého soudu, protože se sociálním systémem a veřejnými systémy zabývám dlouhou dobu, řekněme někdy od roku 2001, 2002, to znamená byla jsem jako právnička aktivní řekněme už v té první hospodářské krizi. A musím bohužel říct, už tehdy to bylo hodně podobné, že některé konkrétní skupiny zaměstnanců, pracujících, živnostníků nám vypadávali z pomoci. A musím bohužel mít déjavu, že i tehdy nám selhávala mimořádná okamžitá pomoc jako nástroj, který by sice teoreticky měl a mohl pomoct, ale v konkrétních situacích se tak nedělo.

Dovolte mi tedy hlubší zamyšlení, proč se to děje, že nám řada pracujících zaměstnanců konkrétních povolání, kteří jsou podotýkám dlouhodobě zaměstnáváni na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti, a podotýkám velmi často je to dokonce tak, že nejsou sociálně pojištěni a řada zaměstnavatelů a určitých sektorů k nim přistupuje tak, že jim úmyslně dává právě nízké částky odměny v těchto dohodách, aby nebyli pojištěni ani v jednom z takovýchto pracovních poměrů. A je to metoda - metoda - kterou zaměstnavatelé dlouhodobě zneužívají práci konkrétních zaměstnanců. Konkrétními oběťmi jsou uklízečky, noční hlídači, ostraha, ale samozřejmě mohla bych jmenovat další. A je to špatně. A jestli je něco dobře, tak to, že tady kolegové jak z koalice, tak z opozice ukazují, co to je za darebáctví, jaké to má důsledky a jak je to darebáctví na druhou, když jsme v hospodářské krizi a vypne se ekonomika. Ale buďme poctiví, že tohle je ta pravá příčina toho, proč najednou nedokážeme, ačkoli všichni chceme, těm lidem ze dne na den a rychle pomoci.