Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo, vážený pane ministře školství. Ráda bych v druhém čtení vystoupila k projednávané novele zákona o pedagogických pracovnících. Novela zákona o pedagogických pracovnících i programu vlády je, řekněme, avizována zejména ze dvou důvodů. Prvním důvodem je zlepšení profesní podpory našich učitelů a učitelek a druhým důvodem je snížení administrativní zátěže spojené s profesní podporou. Potud se domnívám, že asi nikdo z koaličních poslanců a poslankyň není proti. Problém je, že ten zákon, už když byl předložen do Poslanecké sněmovny, tak měl do plnění těchto dvou cílů daleko, a tak jak šel čas, protože tento zákon leží ve Sněmovně poměrně dlouho, tak došlo k celé řadě nových skutečností, například k předložení Dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy, což byla tedy předzvěst nové Strategie vzdělávací politiky 2030+, a následně došlo vládou i ke schválení Strategie vzdělávací politiky 2030+.

Domnívám se, že připočteno k tomu, že se stávající vzdělávací systém, studenti, žáci, žákyně, učitelé, učitelky, ale do určité míry i rodiče, musí vypořádat s dopadem covid-19 právě na vzdělávání a kvalitu vzdělávání, tak je to jenom další věc, kterou bychom při jakékoli změně profesní podpory našich učitelů a učitelek měli vzít v potaz. Z logických důvodů tento zákon žádným způsobem nezohledňuje, nezrcadlí, neupravuje nic z toho, co jsem řekla a co se tady stalo, řekněme, v tom posledním roce a roce a půl. I to pokládám za chybu.

Už na začátku předložení tohoto zákona do Poslanecké sněmovny jsme jako poslanci a poslankyně, a to jak koaliční nebo opoziční, žádali, a spolu s námi také odborná veřejnost, nejenom pedagogické fakulty, ale také odborné organizace, učitelské spolky, Asociace ředitelů, neziskové organizace, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy co nejrychleji dopracovalo, řekněme, to finální znění prováděcí vyhlášky k této změně zákona o pedagogických pracovnících. To znamená, jak se konkrétně dál bude nahlížet nejenom na kvalifikovanost, k tomu se dostanu, ale zejména na aprobovanost učitelů a učitelek.

Pan ministr školství mně jistě v rámci rozpravy doplní, ale mám za to, že tato vyhláška, nebo shoda na této vyhlášce doposavad není. Pokud ano, bude to jenom příznivá zpráva, ale vycházím z těch posledních informací, které jsme měli skrze odborné kulaté stoly, které pořádal můj předřečník Jiří Mihola. Podotýkám, že školské zákony jsou důležité proto, že se týkají samozřejmě vzdělávání milionu a půl dětí, žáků a studentů, ale je také důležité sledovat nejenom, řekněme, změny paragrafů tady ve Sněmovně a v Senátu, ale také to, k čemu dáváme Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jakýsi šek, řekněme, v tomto případě bianko šek, co bude upraveno prováděcími předpisy, dalšími kroky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, protože v řadě případů, a toto by nebylo poprvé, samozřejmě neznalost těchto detailů může způsobit, že se jako my, poslanci a poslankyně, musíme následně vypořádat se zdrcující kritikou nejenom odborné, ale i laické veřejnosti a rodičů, koneckonců studentů. Není potom příjemné poslouchat z médií, že to byla Poslanecká sněmovna nebo Senát, kdo takto rozhodl. A často se tento argument rád používá.

Poslanci a poslankyně bezpochyby rozhodují a jsou to oni, kdo hlasují nové zákony nebo změny, ale také mají právo po předkladateli, ať jsou to poslanci nebo ministři vlády, žádat veškeré informace. Tudíž si myslím, že prováděcí předpis v tomto případě by měl poslancům a poslankyním být zaslán. Pro ty další týdny určitě poprosím pana ministra školství, zda by tento prováděcí předpis mohl být při dalším projednávání této novely předložen školskému výboru. Předem za to děkuji.