Valachová (ČSSD): Proč je kvalifikovanost ve školství tak důležitá

15.12.2020 21:16

Projev na 72. schůzi Poslanecké sněmovny dne 15. prosince 2020 k vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Valachová (ČSSD): Proč je kvalifikovanost ve školství tak důležitá
Foto: Archiv PLTV
Popisek: Kateřina Valachová v pořadu Horké téma
reklama

Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo, vážený pane ministře školství. Ráda bych v druhém čtení vystoupila k projednávané novele zákona o pedagogických pracovnících. Novela zákona o pedagogických pracovnících i programu vlády je, řekněme, avizována zejména ze dvou důvodů. Prvním důvodem je zlepšení profesní podpory našich učitelů a učitelek a druhým důvodem je snížení administrativní zátěže spojené s profesní podporou. Potud se domnívám, že asi nikdo z koaličních poslanců a poslankyň není proti. Problém je, že ten zákon, už když byl předložen do Poslanecké sněmovny, tak měl do plnění těchto dvou cílů daleko, a tak jak šel čas, protože tento zákon leží ve Sněmovně poměrně dlouho, tak došlo k celé řadě nových skutečností, například k předložení Dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy, což byla tedy předzvěst nové Strategie vzdělávací politiky 2030+, a následně došlo vládou i ke schválení Strategie vzdělávací politiky 2030+.

Domnívám se, že připočteno k tomu, že se stávající vzdělávací systém, studenti, žáci, žákyně, učitelé, učitelky, ale do určité míry i rodiče, musí vypořádat s dopadem covid-19 právě na vzdělávání a kvalitu vzdělávání, tak je to jenom další věc, kterou bychom při jakékoli změně profesní podpory našich učitelů a učitelek měli vzít v potaz. Z logických důvodů tento zákon žádným způsobem nezohledňuje, nezrcadlí, neupravuje nic z toho, co jsem řekla a co se tady stalo, řekněme, v tom posledním roce a roce a půl. I to pokládám za chybu.

Už na začátku předložení tohoto zákona do Poslanecké sněmovny jsme jako poslanci a poslankyně, a to jak koaliční nebo opoziční, žádali, a spolu s námi také odborná veřejnost, nejenom pedagogické fakulty, ale také odborné organizace, učitelské spolky, Asociace ředitelů, neziskové organizace, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy co nejrychleji dopracovalo, řekněme, to finální znění prováděcí vyhlášky k této změně zákona o pedagogických pracovnících. To znamená, jak se konkrétně dál bude nahlížet nejenom na kvalifikovanost, k tomu se dostanu, ale zejména na aprobovanost učitelů a učitelek.

Pan ministr školství mně jistě v rámci rozpravy doplní, ale mám za to, že tato vyhláška, nebo shoda na této vyhlášce doposavad není. Pokud ano, bude to jenom příznivá zpráva, ale vycházím z těch posledních informací, které jsme měli skrze odborné kulaté stoly, které pořádal můj předřečník Jiří Mihola. Podotýkám, že školské zákony jsou důležité proto, že se týkají samozřejmě vzdělávání milionu a půl dětí, žáků a studentů, ale je také důležité sledovat nejenom, řekněme, změny paragrafů tady ve Sněmovně a v Senátu, ale také to, k čemu dáváme Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jakýsi šek, řekněme, v tomto případě bianko šek, co bude upraveno prováděcími předpisy, dalšími kroky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, protože v řadě případů, a toto by nebylo poprvé, samozřejmě neznalost těchto detailů může způsobit, že se jako my, poslanci a poslankyně, musíme následně vypořádat se zdrcující kritikou nejenom odborné, ale i laické veřejnosti a rodičů, koneckonců studentů. Není potom příjemné poslouchat z médií, že to byla Poslanecká sněmovna nebo Senát, kdo takto rozhodl. A často se tento argument rád používá.

Poslanci a poslankyně bezpochyby rozhodují a jsou to oni, kdo hlasují nové zákony nebo změny, ale také mají právo po předkladateli, ať jsou to poslanci nebo ministři vlády, žádat veškeré informace. Tudíž si myslím, že prováděcí předpis v tomto případě by měl poslancům a poslankyním být zaslán. Pro ty další týdny určitě poprosím pana ministra školství, zda by tento prováděcí předpis mohl být při dalším projednávání této novely předložen školskému výboru. Předem za to děkuji.

Další věc, kterou chci zmínit, je ta, že není žádnou zvláštností, pokud se tomu někdo diví, že teze nebo dokonce celý prováděcí předpis chce Poslanecká sněmovna nebo jednotlivé odborné výbory vidět. Podotýkám, že v těch předchozích letech předchozích ministrů či ministryň to byla zcela běžná praxe, kterou si Poslanecká sněmovna vynutila právě poté, co měla s některými předchůdci špatné zkušenosti z hlediska toho, co je jí slibováno a co je následně konáno, kdy už Sněmovna na to žádný vliv nemá.

Co se týká změny, tak jak je nám předkládána, řekla jsem, že změna směrem k profesní podpoře učitelů je námi, koneckonců je to Poslanecká sněmovna, kdo od roku 2017 nabádá, ať je to jakákoliv vláda, k tomu, aby profesní podpora spojená s ohodnocením učitelů a učitelek byla co nejvyšší, protože se jedná o kvalitu vzdělávání a tedy i budoucnost včetně té hospodářské a ekonomické naší země. Potud nemusí mít Sněmovna žádné informace, ani ji není potřeba poučovat. Co je ovšem problém, je to, pokud zákon se tváří na jednu stranu, že toto chce činit, a činí pravý opak. A o tom je právě zákon o pedagogických pracovnících, tak jak byl bohužel předložen.

Pokud se týká kvalifikovanosti učitelů a učitelek, tak asi každý bude chtít, zejména pokud se to týká jeho dítěte, ale věřím, že úplně pro všechny děti, aby toto dítě potkalo toho nejkvalitnějšího, nejšikovnějšího, nejpříjemnějšího, nejvzdělanějšího učitele či učitelku, to si asi přejeme všichni nejenom jako zákonodárci, ale také jako rodiče či prarodiče. Tak jako ve všech profesích a povoláních to samozřejmě ne vždy je pravda. Ale pokud přijímáme zákony, měli bychom je přijímat tak, abychom právě takovým učitelům a učitelkám, o kterých hovořím, dali předpoklady a možnost, aby se takovými skvělými učiteli a učitelkami stali.

Pokud se hovoří o kvalifikovanosti učitelů, mí předřečníci zmiňovali takzvanou Chládkovu novelu. Já bych si dovolila panu ministrovi Chládkovi možná trochu sebrat z těch možných zásluh, že to byl on, kdo vymyslel, že by bylo dobře, aby děti, žáky a studenty učili kvalifikovaní lidé. To asi chápete, že to nebyla jeho inovativní myšlenka, ale je to něco, co sdílí celá Evropa a celý svět. Proto pokládám za důležité v nezkrácené podobě přečíst stanovisko prof. Stanislava Štecha z Univerzity Karlovy, který byl do nedávna členem řídícího výboru UNESCO a také zástupcem České republiky ve výboru pro vzdělávací politiku OECD, podotýkám do nedávna, protože minimálně jedné z těchto pozic se vzdal, který nás jako poslance a poslankyně už v minulém roce varoval před těmito změnami, které máme projednávat. Jednak namítá, a podotýkám, není to pouze on a myslím si, že tomu odpovídá potom i projednávání na půdě Poslanecké sněmovny, jednak namítá, a není to jen on, ale i školské odbory, Pedagogická komora, asociace, učitelské spolky, neziskové organizace, že vznik novely je bohužel opět netransparentní. Chybí řádné projednání ve školské tripartitě a žádné připomínkové řízení, tak jak jsme byli dříve zvyklí, se všemi aktéry a s vypořádáním všech daných připomínek, neproběhlo.

Za prvé. Jde vlastně o největší profesní změnu od roku 1946. Ale kdo nezná historii pedagogiky a školství, tak se tím samozřejmě nemusí trápit. Jen se musíme stydět při vzpomínce na generace předchozí, naposledy profesorů Kotáska a Heluse. Ti zvládli profesi učitele ubránit před nápady ji kvalifikačně znehodnotit. - Podotýkám tedy před rokem 1989. - Dnes je mezi poslanci zjevně silná tendence si pohrávat s ohněm, podle logiky - někde už to je stejně s kvalifikací strašné, tak z toho udělejme systém a máme po starosti.

Za druhé. Sládkovské výjimky, tedy novela dělá systém, rozšiřuje možnost pedagogicky nekvalifikovanému působit nejen na střední odborné škole, ale i na druhém stupni základní školy a pak nepřímo i na prvním stupni základní školy a likviduje aprobační vázanost kvalifikace. - Tady jenom poznámka pro ty, jejichž řekněme školská agenda není denním chlebem, rozdíl mezi kvalifikovaností, řekněme tedy tím, jestli jsem vystudoval pedagogickou fakultu, či nikoliv, a aprobovaností. Aprobovanost znamená řekněme specializaci a um takového učitele či učitelky směrem k matematice, fyzice, češtině, zkrátka ke zvolené aprobaci. - Ředitel školy bude tou jedinou osobou, která rozhodne, že inženýr strojař bude na škole učit třeba chemii nebo jiný předmět, pokud ho to baví a ředitel nemůže nikoho jiného sehnat. Je to jistě příklad extrémní, ale zákon by to umožnil. A jak známo, co je nejprve skoro nemyslitelnou výjimkou, se časem může stát běžnou skutečností.

Za třetí. Povinnost do tří let zahájit studium pedagogické profesní způsobilosti v minulých patnácti letech nebyla velkým počtem nekvalifikovaných učitelů využita, ani pětiletá a jednou prodloužená lhůta na zahájení takového studia. Proč by to dělali nyní při zvýšené benevolenci a možnosti domluvit se s ředitelem školy? A zvážil někdo psychologickou RIA, tedy analýzu dopadů? Co na to ti, kteří celé učitelské studium již absolvovali, často v průběhu již své profese učitelské a při zaměstnání za svoje vlastní prostředky? Jaký vzkaz to je studentům učitelství? A jak víme, všechny trendy ovlivňující negativně atraktivitu učitelství, budou lineárně pokračovat při demografickém poklesu, zvýšené nezaměstnanosti a slíbeným 45 tisícím či více korunám platu v polovině příští dekády. A bude vůbec zájem tuto novelu znehodnocující učitelskou profesi v budoucnu zrušit? Nebo jsme se vydali konstruktivním řešením zpět k vojenským vysloužilcům?

Za čtvrté. Všechny klíčové dokumenty od vládního prohlášení až po Strategii 2030+ se ohánějí starostí o učitele a jejich kvalitu, zejména v době, kdy se klíčovými stávají právě didaktické a psychologické dovednosti učitelů vzhledem k proměňující se žákovské populaci. Navrhovaná novela činí z těchto standardů jen nezávaznou krasořeč.

Za páté. Tento nejradikálnější zásah do pojetí učitelské kvalifikace za posledních více než padesát let je v rozporu se zjištěními a doporučeními mezinárodních organizací. Zabývám se profesí učitele skoro třicet let - tedy pan profesor Štech - a v OECD nebo v UNESCO zastupuji ČR. Mluví se tam na základě výzkumů a mezinárodních srovnávacích šetřeních o nutnosti neslevovat z vysokoškolských standardů přípravy a slyším, jak jsme mezi top zeměmi, pokud jde o profesní kvalifikaci učitelů. Jen těžko budu vysvětlovat, proč se poslanecký sbor v České republice rozhoduje podpořit devalvační tendenci v požadavcích na učitelskou kvalifikaci.

Za šesté. To ovšem není nejhorší důsledek navrhované novely. Tím jsou výzkumy, dokládající že kvalifikovanost učitelů souvisí s výsledky žáků. Po případném přijetí projednávané novely ale slzy nad zhoršujícími se výsledky budou vskutku falešné a pokrytecké. Tato novela je skutečným - a teď mi tedy, kolegové, kolegyně, promiňte ten výraz, nicméně je tady autentický - zmetkem a vzhledem k jejím převážně negativním dopadům vás vyzývám, abyste jej nedoporučili ke schválení. Děkuji zdvořile za zvážení mých argumentů. - Tolik tedy osoba, která nás zastupovala jak v oblasti UNESCO, tak OECD z hlediska práva na vzdělání dětí Prof. PhDr. Stanislav Štech a tedy i bývalý ministr školství.

Musím říct, že samozřejmě pokud jsem si toto přečetla, tak ačkoliv jsem se také pohybovala v té pozici nejvyšší, ministerské a vím, jak je to leckdy složité, a doposavad se agendou vzdělávací politiky zabývám jako místopředsedkyně školského výboru, tak jsem z toho samozřejmě žádnou radost neměla. A musím říct, že v těch minulých týdnech a měsících mám větší a větší obavy z těchto změn, které navíc přichází v době covidové, která ovlivňuje vzdělávací systém takovým způsobem, který jsme si nedokázali představit, a popravdě bych byla radši, kdybychom se všichni soustředili spíše na zvládnutí dopadů COVIDu na vzdělávací systém a kvalitu vzdělávání našich dětí, toho, co nemáme doposavad - ačkoliv epidemie řádí tři čtvrtě roku - odpracováno, než abychom šli cestou různých experimentů, od kterých nás zrazují odborníci, které jinak v jiných věcech slyšíme a rádi na ně odkazujeme.

Protože tady tyto odborné instituce nebyly slyšeny v tom řádném procesu, chci vás seznámit právě s ohledem na COVID-19 a dopad do vzdělávacího systému České republiky a kvality vzdělávání našich dětí také se stanoviskem předsedy Asociace děkanů pedagogických fakult pana Jana Picka:

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, dovoluji si na vás ještě jednou obrátit jménem děkanů pedagogických fakult České republiky s několika postřehy týkající se novely zákona o pedagogických pracovnících, kterou dnes projednáváte ve druhém čtení.

Je asi pochopitelné, že nám problematika výchovy budoucích pedagogů leží na srdci, a proto sledujeme s jistým napětím znění i cestu této novely. Jsme si vědomi, že její návrh reaguje především na nedostatek kvalifikovaných učitelů na základních a středních školách, který by se v souvislosti s demografickým vývojem ročníků vstupujících na druhý stupeň základní školy a na střední školy a na stárnoucí populaci učitelů tam měl nadále prohlubovat. Bohužel z fakult připravujících učitele neodchází v současnosti tolik absolventů, aby byly dostatečně pokryty požadavky praxe. Oceňujeme snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy tuto záležitost od roku 2016 řešit. Nedomníváme se, že předložená novela k vyřešení této situace nějak výrazně přispěje, naopak se obáváme, že důsledky novely budou negativní.

Deklarovaným záměrem novely je především umožnit do škol vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou. Upozorňujeme na to, že i současná verze zákona umožňuje vstup odborníkům, kteří neprošli standardním učitelským studiem. - Je to toto. Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním, získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu a vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy. - Tady jenom poznámka pro vás kolegy, protože i někteří kolegové, jako např. Václav Klaus junior, se ubírají tímto směrem, kdy se řekněme v pozměňovacích návrzích inspirují tímto ustanovením. Zkrátka jde o to, že i stávající zákon o pedagogických pracovnících samozřejmě umožňuje odborníkům v odborných předmětech využít své předchozí vysokoškolské vzdělávání v oboru, ve specializaci. To znamená, není pravdou, že to je nějaká novinka. Ten problém v novele, kterou projednáváme, není, že bychom bránili, protože to umožněno už nyní je, aby odborníci z jiných vysokých škol a jiných specializací vstupovali do odborných předmětů a do výuky odborných předmětů. Ale chceme zabránit tomu a máme problém s tím, že se z toho stává pravidlo a to dokonce i u těch jiných předmětů, řekněme základních, jako je např. matematika, čeština, cizí jazyk, a dokonce dochází k průlomu do elementaristiky. A asi nikdo z vás si nepřeje, aby bez jakékoli kvalifikace někdo učil vaše dítě, navíc nyní v COVIDu, v první nebo druhé třídě. To, že to nedává smysl, si myslím, že je absolutně jasné.

Nyní tedy zpět k vyjádření pana předsedy Asociace děkanů pedagogických fakult Jana Picka, který pokračuje: Této cesty nepochybně využívá již významná část nově kvalifikovaných učitelů základních škol, např. z veřejně dostupných dat z roku 2015 až 2016 vyplývá, že ze 7 105 tehdy nově kvalifikovaných učitelů základní školy bylo 3 568, tzn. 50,2 %, absolventů pedagogických fakult, 1 149, tj. 16,2 %, absolventů dalších fakult vzdělávacích učitele, a 2 288, tedy 33,6 %, absolventů doplňujícího pedagogického studia v rámci celoživotního vzdělávání.

Návrh novely podmínku umožňující vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou mění takto: Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy. Novela tedy rozšiřuje možnost kvalifikace k učitelské profesi i pro absolventy magisterských studijních programů, jejichž zaměření studia neodpovídá charakteru vyučovaného předmětu. Nemáme námitky proti tomu, aby do škol vstupovali odborníci, kteří znají dobře vyučovanou oblast a doplní si pedagogické kompetence, ale máme obavy z předložené novely, která pramení z toho, že do škol bude umožněn vstup i absolventům magisterských programů, které nemají s vyučovaným předmětem, kolegové a kolegyně, a to je podstatné, nic společného.

Dalším velmi často zmiňovaným atributem novely je posílení postavení ředitele školy s tím, že zabezpečí, že řediteli ubude administrativa. Tady pan předseda asociace upozorňuje na ten druhý prvek, který by byl také bezpochyby záslužný, to znamená snížení administrativy ředitelů, ovšem byl by záslužný potud, pokud by to byla pravda.

Dalším velmi často zmiňovaným atributem novely je posílení postavení ředitele školy s tím, že zabezpečí, že řediteli ubude administrativa, píše předseda Asociace děkanů pedagogických fakult. Domníváme se, že tento fakt je přeceňován. Administrativní zátěž školy spočívá v potřebě dokládat, že škola na volné místo učitele aktivně hledá učitele, který již splňuje předpoklad odborné kvalifikace. Už jen fakt, že ředitel má pravomoc uznat kvalifikaci učitele za splněnou na dobu nejdéle tří let, pokládáme za velmi problematický, protože zpochybňuje všechny předchozí snahy, které byly v uplynulých letech v systému přípravy budoucích učitelů ze strany politických reprezentací učiněny. Varujme ale i před přehnaným optimismem, že administrativní zátěž ředitelů skutečně výrazně poklesne. Nebude situace nakonec obdobná dnešní? Nebude chtít ředitel raději spoléhat na prověřeného nekvalifikovaného učitele, například i studenta učitelského programu, který za sebou nemá magisterské studium, před absolventem magisterského studijního programu, jehož zaměření studia neodpovídá charakteru vyučovaného oboru? Nebyl by takový učitel nakonec vhodnější? Nedostane se tak ředitel do jisté pasti, kdy bude muset preferovat absolventa magisterského studia, který s vyučovaným předmětem nemá nic společného, před absolventem bakalářského nebo středoškolského studia, jehož charakter je mnohem bližší potřebám školy, ale nemůže mu jeho kvalifikaci uznat? Tady předseda asociace naráží na nesmyslnost novely v tom, že ona vlastně žádným způsobem neřeší to, na co si ředitelé v praxi skutečně stěžují. Stěžují si na to, že musí donekonečna dokazovat, například při inspekci České školní inspekce, že pokud tam mají kolegu, který nemá dostatečnou kvalifikaci, tak udělali všechno pro to, aby sehnali kolegu s kvalifikací a musí také dokazovat to, že tedy neodmítli někoho, kdo kvalifikaci má a skutečně to byla jediná možnost. Podotýkám, že toto novela nijak neřeší.

Neřeší tedy také to, na co si stěžují tentokrát ne ředitelé, ale učitelé a učitelky, a sice, když říkají: dobře, máme učitelský program, ale ne úplný, například si tedy představte bakaláře, který si ve svém volném čase za své peníze doplňuje to plné magisterské studium, to znamená o dva roky delší, a tento samozřejmě jako kdyby nebyl. To ta novela neřeší a v podstatě bude bit za to, že chce být plně kvalifikován. To samozřejmě nedává smysl. Je to podobné, jako kdybyste u lékaře, který si dělá druhou aprobaci, aby mohl vykonávat určité specializované činnosti na sále, změnili zákon tak, že vás to nezajímá, ať dál tento chirurg na aprobaci pracuje a snaží se ji získat, a mezitím jste řekli, že operovat může instalatér, že to je v zásadě v pořádku a proč ne, když si to tedy ředitel nemocnice se svou zodpovědností zajistí.

Další věcí, ke které se tedy předseda Asociace děkanů pedagogických fakult vrací, je, že upozorňuje na to, že novela podle našeho názoru, tedy děkanů pedagogických fakult, otevírá možnost, aby do škol mohli vstupovat i lidé bez odborného vzdělání v předmětech, které by měli vyučovat a bez jakékoliv pedagogické kompetence, což považujeme za nebezpečný precedens. Prosíme proto, abyste při projednávání této novely především pečlivě zvážili důsledky, které z ní reálně vyplývají a které tak mohou výrazně ovlivnit vzdělávání budoucích generací.

S pozdravem Jan Picek, předseda Asociace děkanů pedagogických fakult.

Pokud zmiňuji pedagogické fakulty, není to náhodou, protože jsou to pedagogické fakulty, které v tuto chvíli klíčově ovlivňují to, jakým způsobem jsou vzděláváni naši budoucí učitelé a učitelky, nebo jakým způsobem a jak si doplňují kvalifikaci či aprobaci stávající kolegové a kolegyně, kteří již v učitelských řadách učí a předstupují každý den před tabuli a snaží se kvalitně vzdělávat naše děti, žáky a studenty. Pedagogické fakulty totiž samozřejmě byly v roce 2013 - 2014 u toho, kdy se tady přijímal systém vzdělávání pedagogických pracovníků. Mně se dostalo stanovisko tehdejší Asociace děkanů pedagogických fakult, tehdy, tedy z roku 2013, do ruky. Nebudu je číst. Úsměvné je, že je v zásadě dost podobné tomu, co jsem nyní rekapitulovala. A co asi stojí za zmínku, je to, že tehdy v roce 2013 - 2014 Asociace děkanů pedagogických fakult hovořila o tom, že máme, tehdy, podotýkám v roce 2014, 17 % nekvalifikovaných učitelů a učitelek v systému. Podle stávajících dat ze školního roku 2018 - 2019 je to tak, že máme pouze procenta nekvalifikovaných učitelů a učitelek v rámci našeho vzdělávacího systému a vycházím, a tady to pokládám za tak důležité, že vás s tím budu seznamovat podrobněji, z hlavních výstupů z mimořádného šetření ke stavu zajištění výuky učiteli v MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ stran Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy - Odboru školství, statistiky, analýz a informační strategie.

Nyní, proč je ta kvalifikovanost tak důležitá. V minulých letech, a byla to právě předchozí vláda, to znamená vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL, která zásadním způsobem v roce 2016, nebo již 2015, pokud se týká, řekněme, profesního profilu učitele pro vzdělávání na našich pedagogických fakultách, to byl podzim 2015, nastartovala změny mající za cíl zkvalitnění přípravy našich učitelů a učitelek, ale tím hlavním cílem, který jsme tehdy chtěli splnit, naplnit byl ten, abychom zvrátili procento učitelů a učitelek, které bylo tehdy velmi nízké, absolventů pedagogických fakult, kteří potom míří do reálné učitelské profese, to znamená před tabuli. Tomu se věnovaly veškeré kroky rezortu 2015, 2016, 2017, 2018, 2019. A bohužel tahle novela, řekněme, do toho tak úplně nezapadá, respektive jde proti tomu. V minulých letech jsme zásadním způsobem změnili způsob přípravy budoucích učitelů a učitelek na našich pedagogických fakultách. Byl přijat nový profil učitelské profese. Současně došlo k zásadnímu zlepšení financování pedagogických fakult, které do té doby - 2016, byly, řekněme, takovými popelkami mezi ostatními fakultami našich ctihodných univerzit nebo vysokých škol a řekněme, že i ten nedostatečný způsob financování vedl k tomu, že se pedagogické fakulty dostávaly na okraj, řekněme, nejenom univerzitního zájmu, ale také logicky zájmu budoucích uchazečů o studium, nebo následně, pokud toto studium, které podle mého soudu není nikterak jednoduché a je velmi, řekněme, všeobecné a výsledek vzdělávání na pedagogické fakultě je podle mého soudu skutečně kvalitní a hluboké všeobecné vzdělávání napříč obory, tak takto vysoce kvalifikovaní lidé se stali následně úspěšnými všude možně.

Mimochodem, velká část z nich například i v marketingu, v médiích, mezi novináři je celá řada dřívějších učitelů a učitelek, kteří jsou absolventi pedagogických fakult, tak všichni tito kvalifikovaní učitelé, učitelky s ohledem na špatné ohodnocení učitelů, prestiž a další podmínky pro výkon své profese do škol nenastoupili. Nenastoupili před tu tabuli, aby učiteli naše děti, žáky a studenty. A tento problém si Ministerstvo školství uvědomovalo a snažilo se to zvrátit. Říkám to proto, že v těch minulých letech také došlo ke zvrácení tohoto trendu. Zásadním způsobem se zlepšilo ohodnocení učitelů, zlepšila se profesní podpora, pedagogické fakulty získaly mnohonásobně vyšší prostředky, získaly také evropské peníze na podporu kariérních řádů uvnitř pedagogických fakult. Zkrátka tyto věci se podařily a také zpětná vazba stran pedagogických fakult ukazuje na to, že se zvyšuje procento učitelů a učitelek absolventů pedagogických fakult, které také do škol před tabuli zamíří a opravdu učí, to znamená, nezůstanou pouze kvalifikovanými učiteli, co dokončili pedagogickou fakultu, ale jdou učit naše děti, žáky a studenty a to je samozřejmě náš hlavní cíl. Podotýkám, že premiantem v tomto ohledu je Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, která dokáže motivovat a připravit své studenty a studentky tak, aby více jak 80 % jejich absolventů zamířilo do praxe. Podotýkám, že na tento trend mělo zásadní vliv nejenom zlepšení ohodnocení učitelů a učitelek, ale - a myslím si, že to se podařilo - změna přístupu k profesi učitele a co je také důležité zmínit, nový funkční propracovaný systém fakultních škol a přípravy učitelů, prohlubování praxí a postupný trend skrze institucionální akreditace, což je tady další zásadní změna, ke které došlo v těch posledních pěti letech, dosáhnout toho, že se pedagogické fakulty skutečně staly, řekněme, lepšími místy nebo ještě lepšími místy pro vzdělávání a přípravu našich učitelů a učitelek. Toto všechno ale žádným způsobem nejde dohromady s tím, co nám bylo předloženo jako novela zákona o pedagogických pracovnících, a tedy podpora profese učitele. Pokud jsem zmínila kvalifikovanost učitelů, a to s jakými procenty jsme začínali, tak v onom roce 2018 - 2019 bylo zjištěno, že zhruba 6,6 % úvazků je spojeno s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona a jsou tak nejspíše zaměstnáni na dobu nezbytně nutnou a nebo v nezbytném rozsahu. Důležité je říct, že se významně liší situace v jednotlivých krajích. V jednotlivých krajích je situace různá. Ačkoli toto procento by bylo, řekněme, optimistické a ukazovalo by, že jsme se od roku 2014 významně posunuli, co se týká té situace v těch jednotlivých krajích, tak tam existují kraje, kde tento podíl činí i více než 10 %, například je to Karlovarský kraj 12,5 % nebo Středočeský kraj 12 % a nebo dokonce Praha 10,4 %. A naopak jsou kraje, kde tento podíl nedosahuje ani 4 % - Zlínský kraj 2,8 %, to je, řekněme, náš oblíbený premiant z hlediska kvalifikovanosti učitelů, ale také kvality vzdělávání dětí, což (spolu?) samozřejmě zásadním způsobem souvisí, Moravskoslezský kraj 3,3 %, kraj Vysočina 3,5 % a Olomoucký kraj 3,6 %. Více rizikovými jsou pak ti nekvalifikovaní učitelé, kteří si nedoplňují potřebné vzdělání, kvalifikaci, nad republikovým průměrem jsou Karlovarský kraj 5,5 %, Středočeský kraj 5,2 %, Praha 3,7 % a Ústecký kraj 3,4 %. Čím vyšší jsou tyto podíly, počty úvazků, tím komplikovanější může být nalezení optimální náhrady. V případě mateřských škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 5,4 % úvazku, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje Praha 9,5 % následovaná Středočeským krajem 9 %, opět nejnižší náš oblíbený premiant Zlínský kraj 1,2 %. Na prvním stupni základních škol je z učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 8,9 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje opět Karlovarský kraj 18,4 %, hodnoty převyšující 10 % nalézáme ještě u Středočeského kraje, zde se jedná o 17,4 %, Prahy 15,6 % a Ústeckého kraj 10,2 %. Nejnižší hodnotu charakterizuje Jihočeský kraj 3,9 %. Na druhém stupni základních škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 7 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představují stejně jako u prvního stupně základních škol Karlovarský kraj 19 %, hodnoty převyšující 10 % nalézáme stejně tak ještě u Ústeckého kraje 14,2 %, Středočeského kraje 12,9 % a Prahy 11,4 %. Nejnižší hodnotu charakterizuje Olomoucký kraj 2,4 %. Pod 3 % se nachází ještě kraj Vysočina 2,6 %, Zlínský kraj 2,7 % a Moravskoslezský kraj 2,8 %. Učitelé středních škol, kteří nesplňují požadavky kvalifikace, charakterizuje více než dva tisíce úvazků 5,3 %, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje Ústecký kraj 9,6 %, nejníže nalézáme u Zlínského kraj 2,3 %. Celkového počtu více než dva tisíce úvazků připadá více než třetina na všeobecně vzdělávací předměty, zhruba třetina na odborné předměty a čtvrtina na odborný výcvik, necelá 4 % na praktické vyučování. Učitelé vyšších odborných škol, kteří nesplňují požadavky kvalifikace, těch je 5,2 %, to je 64,7 úvazku. Nejvyšší počet jich vykazuje Jihočeský kraj 18,1 %, nejnižší Olomoucký kraj 0,6 %. V případě vyšších odborných škol se však jedná o statistiku malých čísel, kde je srovnání mezi kraji zkreslující. Z celkového počtu 64,7 % úvazku jsou téměř tři čtvrtiny spojeny s výukou odborných předmětů, což je 47,8 úvazku. Úmyslně jsem tady na plénu chtěla, aby zaznělo to, jak si na tom stojíme v kvalifikovanosti učitelů. Podotýkám, že ve srovnání s jinými zeměmi jsme spíše tedy těmi lepšími, řekněme, v tom jak zvládáme kvalifikovanost učitelů a také bych chtěla říct, že co se týká celkového počtu 170 tisíc učitelů, tak otázka nekvalifikovanost se opravdu týká - a to jste asi slyšeli velmi dobře - pouhého zlomku z nich. Naopak je jasné, že pokud máme problémy, máme problémy regionální, a to velmi závažné. Na to tento zákon - ačkoli obsahuje pravidla pro profesní podporu učitelů a dalších pedagogických a nepedagogických pracovníků - žádným způsobem nereaguje. Musím říct, že mě to samozřejmě netěší, zejména tedy v situaci, kdy čelíme covidu a dalo by se předpokládat, že nějaké takové návrhy budou zformulovány a budou - pokud tento zákon je otevřen - také transparentně na půdě Sněmovny řešeny, ať skrze školský výbor, sociální výbor, rozpočtový výbor, protože všechno je samozřejmě spojeno s penězi, nebo plénum Sněmovny. Doposavad jsem nic takového nezaznamenala, nic takového jsem neslyšela. Pokládám to samozřejmě logicky za promarněnou příležitost. Pokud se týká tedy kvalifikovaných učitelů a obrovského množství prostředků, které jsme v minulých pěti letech na zvýšení kvalifikovanosti učitelů, zlepšení vyššího počtu učitelek a učitelů, absolventů pedagogických fakult a následného udržení těchto absolventů ve školách, kolik jsme jich tedy naložili, jaké úsilí jsme museli překonat, tak tohle opravdu pokládám jako ránu mezi oči tedy všem zúčastněným, co se na tom pět let nějakým způsobem podíleli.

Samozřejmě v prvé řadě těm učitelům a učitelkám, kteří vzali kvalifikovanost a aprobovanost vážně a jak říkám, ve svém volném čase za své prostředky s velkými obtížemi leckdy opakovaně otázku kvalifikovanosti a aprobovanosti se snažili udržet či naplnit tak, aby vzdělávali žáky, děti a studenty co nejlépe. Co mně ale dělá radost, ale zase mě překvapuje, že to tady na Poslanecké sněmovně nezaznělo, je to, že více než tisíce, mám pocit, že to je 6 000 učitelů v tom školním roce 2018/2019, podotýkám kvalifikovaných učitelů, aprobovaných učitelů, se naopak do vzdělávacího systému a do našich škol vrátilo. To znamená, byli to ti, kteří v minulých letech nebo v minulé dekádě odešli z řady důvodů, a zareagovali na to, jaká je změna v ohodnocení, ve vnímání postavení učitele, v tom, jaká je strategie, jaký je plán, jaká je váha vzdělávání a ke vzdělávání dětí stávající reprezentací ať v Poslanecké sněmovně, Senátu nebo ve vládě činěna, a zareagovali na to tak, že se vrátili do učitelských řad. Já pokládám tyto tisíce učitelů a učitelek za ne první vlaštovku, ale docela zásadní signál toho, že se ta politika podpory profese učitele, zajištění dostatečného množství kvalifikovaných a aprobovaných učitelů a učitelek ve školách začala dařit. Ani z tohoto pohledu tedy předkládanou změnu nechápu, nerozumím jí. A musím říct, že mě vlastně zaráží, že se vláda, nebo že se my jako vláda více těmito úspěchy nechlubíme a nestavíme na nich další kroky. Protože pokud některé změny zafungovaly, tak bychom v nich měli pokračovat a ne zase otočit kormidlem úplně někam jinam.

Samostatnou kapitolou je to, jakým způsobem reaguje na profesní podporu učitelů dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy, který tady doposud nebyl plénem Sněmovny projednán, jakým způsobem reaguje Strategie 2030+, protože si myslím, že nejsem sama, pokud poměrně se zděšením musím konstatovat, že tyto dokumenty, které jsou strategické, jsou nové a jsou to vládní dokumenty, žádným způsobem nesedí na to, co nyní máme na stole a co nyní projednáváme. Myslím si, že tohle by se samozřejmě mělo změnit.

Co se týká stavu řekněme ve smyslu kvalifikovanosti a aprobovanosti učitelů a učitelek v rámci našich škol, tak je tady potřeba shrnout, že se zvyšuje podíl těch absolventů, kteří vstupují do učitelských řad, zároveň dochází k systémovému rozšiřování fakultních škol. Dochází k navyšování doby praxe po celou dobu studia a dochází také k tomu, že naši budoucí učitelé a učitelky nabývají své zkušenosti a znalosti během studia nejenom řekněme v těch svých specializacích, v odbornostech, předmětech v té aprobovanosti, ale také v dalších kompetencích, které musí učitel z hlediska dovedností a schopností žáků nyní zvládnout nebo rozpoznat.

Co se týká stručného shrnutí, tak bych chtěla ústy - pane předsedající, já bych vás poprosila o klid, aby pan poslanec Ferjenčík vaším prostřednictvím, protože slyším každé slovo, které říká a netěší mě to, včetně toho, že kdybych to chtěla zopakovat na mikrofon, což si rozmyslím v následující rozpravě, jestli tak učiním. Jenom to zase vypovídá o tom, jak odborně se ta debata ve Sněmovně o toto téma, vede. Domnívám se, že pokud někdo nesouhlasí s nějakým názorem, tak je to právě Sněmovna, kde bychom si tyto názory měli vzájemně sdělovat, a bylo by dobré, kdybychom také na argumenty, které říkáme, potom vzájemně reagovali. A ne se uchylovali k různým taktikám, jak něco prosadit, nebo neprosadit. Z mého pohledu i z hlediska zkušenosti mne jako bývalé ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vás ubezpečuji, a myslím, že by to potvrdil každý z mých předchůdců či předchůdkyň, že novela zákona o pedagogických pracovnících je klíčový dokument zejména v této covidové době, a jeho doba projednávání, myslím v součtu, žádným způsobem nepřekračuje dobu, kterou jsou jinak projednávány školské tisky.

Nyní tedy ke stručnému shrnutí onoho mimořádného šetření, které já pokládám za důležité. Ne, že bych chtěla kolegové a kolegyně znevažovat váš čas nebo ho ubírat, ale myslím si, že pokud Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy věnuje čas a prostředky zformulování hlavních výstupů z mimořádného šetření ke stavu zajištění výuky učiteli v MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ a činí tak z peněz daňových poplatníků, tak pokládám za docela zásadní, aby tyto výstupy Sněmovna slyšela. A ještě za zásadnější pokládám to, aby se tyto výstupy promítaly také v návrzích zákonů, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předkládá. Pokud se nepromítají, tak samozřejmě je zase dobré slyšet, proč se nepromítají a proč naopak se činí pravý opak. To si myslím, že je docela zásadní a určitě to zajímá nejenom mne.

Z hlediska tedy stručného shrnutí chci bezpochyby shrnout a zestručnit, že v regionálním školství v MŠ, ZŠ, SŽ a VOŠ pracovalo v okamžiku šetření bez ohledu na druh pracovního poměru zhruba 150,6 tisíc učitelů. Podotýkám, tady vidíte, jak za poslední dva školské roky se významně zpřehlednily počty úvazků. Protože, jestli se nepletu, aktuálně se uvádí číslo 170 tisíc. To je také mimochodem důvod, proč bychom se měli zabývat tím, jak vypadá kvalifikovanost a aprobovanost učitelů a učitelek a zda změny, které činíme, vedou k tomu, aby se kvalifikovanost a aprobovanost zvýšily. Anebo naopak, možná neúmyslně, nevědomky mohou vést k tomu, že se naopak podpoří ty trendy, které nekvalifikovanost a neaprobovanost budou ještě posilovat. A podotýkám tedy, že samozřejmě tak, jak se nám zvyšují počty učitelů v návaznosti mimo jiné na reformu financování regionálního školství, na snižování počtu dětí v klíčových předmětech, na dělení tříd, výuky apod., tak tím spíš bychom měli pamatovat na to, aby kvalifikovanost a aprobovanost byla sledovaná a také zákonem podpořena.

Druhým balíkem, ke kterému se chci vyjádřit, není kvalifikovanost a aprobovanost ani ona prý snižovaná administrativní zátěž, protože to si myslím, že z hlediska stanovisek odborníků, které jsem tady přednesla, je dost jasné, jak to je nebo není, tak se chci vyjádřit řekněme ke druhému balíku, a to je otázka konkrétní profesní podpory začínajících učitelů. Ale také podpory specializovaných činností a také řekněme zakotvení institutu uvádějícího učitele. Co se týká podpory začínajících učitelů a uvádějících učitelů, jejich zakotvení v zákoně o pedagogických pracovnících, tak toto navazuje na předchozí legislativní kroky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a já samozřejmě zavedení institutu uvádějícího učitele podporuji. Co mně ale vadí z hlediska řekněme stávající verze zákona o pedagogických pracovnících je to, že sice popisujeme, že by do budoucna měl vzniknout systém podpory začínajících učitelů a měli bychom zajistit, aby tito začínající učitelé byli podporováni uvádějícími učiteli, které určí ředitel školy, to je samozřejmě v pořádku. Ale zákon o pedagogických pracovnících kromě tohoto shrnutí neříká dalšího nic. Vadí mně tedy, že tam není přesné provázání zejména do hodnocení a není tedy jasné, do jaké míry bude podotýkám s jistotou a poctivě tento systém financován. Co se týká dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy, tak se jedná o dokument vlády a ten avizuje, že touto dobou už by tento systém měl být financován.

Není tedy ale jasné, jestli v případě, že zákon o pedagogických pracovnících projde druhým čtením, jestli tyto - a paní kolegyně Melková vaším prostřednictvím upravovala vlastně start účinnosti zákona o pedagogických pracovnících, tak není tedy jasné a myslím si, že by to tady mělo zaznít, jakým způsobem jsou v tuto chvíli, v tom roce 2021 a dále ve výhledu zajištěny finanční prostředky právě pro ten systém začínajících a uvádějících učitelů. Stejně tak se to týká třídnictví, které tedy žel bohu, ačkoliv ty strategické dokumenty jak v dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávací soustavy, tak ve strategii vzdělávací politiky 2030+ figurují a jsou poměrně klíčové; podotýkám, že asi každý, kdo ví, co se děje ve školství a ve vzdělávání dětí toho posledního tři čtvrtě roku, tak chápe, jak je důležitá pozice třídního učitele a jak je absolutně nenahraditelná a jak bude důležitá i v těch následujících týdnech a měsících, kde budeme stát před tím, abychom dorovnali řekněme nerovnosti v kvalitě a v míře vzdělání, ke kterému došlo v případě dětí různých škol, různých regionů, různých stupňů vzdělávání v minulých týdnech a měsících i v návaznosti na různou sociálně ekonomickou situaci jednotlivých rodin. Na tom se všichni odborníci shodují.

Nicméně tedy vládní návrh zákona žádným způsobem třídnictví nebo třídní učitele neupravuje. Podotýkám, že například Slovensko toto má již několik let, a samozřejmě i toto jim umožnilo lépe v rámci vzdělávacího systému reagovat v případě zajištění kvality vzdělávání a odstraňování nerovností v případě, kdy se museli vypořádat s důsledky COVID-19 na vzdělávání v tomto v roce. Proto avizuji, a budu o tom mluvit později podrobněji, pozměňovací návrh skupiny poslanců, který doplňuje nějaký další návrh do řešení, jak třídnictví, podporu třídnictví, ohodnocení třídnictví, ale vůbec popis toho, co třídnictví je a jak moc je důležité pro kvalitu vzdělávání našich dětí, do tohoto zákona vepsat.

Samozřejmě jsem zaregistrovala jak v prvním čtení, tak ve školském výboru řadu pozměňovacích návrhů řady kolegů směrem ke třídnictví. Myslím si, že nějaké návrhy vaším prostřednictvím uplatnili Marek Výborný, Jiří Mihola, Lukáš Bartoň, zkrátka těch návrhů je celá řada a já věřím, že o nich povedeme v rámci školského výboru jako garančního výboru řádnou rozpravu. Rozhodně bych byla ráda, aby to neskončilo tak, že každý si něco řekne a nakonec dopadnou třídní učitelé jako vždycky, že zkrátka třídnictví žádným způsobem upraveno, ani profesně podpořeno nebude.

Další záležitostí jsou specializované činnosti. Tady zase žel bohu ta vládní novela z dílny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy opět tedy neupravovala vůbec nic, co se týká podpory specializovaných činností. Zase to pokládám za promarněnou příležitost i nenaplnění toho, k čemu nás povolávali strategické dokumenty vlády, a tedy jednotlivá usnesení vlády a koneckonců i programu této vlády, programového prohlášení vlády. Nicméně i tady jsem zaregistrovala, že řada kolegů přichází s různými návrhy na specializační činnosti. Já bych asi vypíchla tři.

První se týká sociálního pedagoga. Tady opět budu později popisovat a odůvodňovat pozměňovací návrh skupiny poslanců, ale zase jsem zaznamenala, že je tady vícero snah, a tady jenom avizuji obecně, že určitě podpoříme jako sociální demokraté snahy o prosazení sociálního pedagoga do novely zákona o pedagogických pracovnících, a jsme samozřejmě připraveni se dohodnout na řekněme jedné změně, jednom pozměňovacím návrhu tak, aby tedy alespoň něco prošlo, zkrátka aby sociální pedagog figuroval mezi těmi profesemi, které mají pomáhat ve školách učitelům a učitelkám, ale především dětem, žákům a studentům ke zvládnutí učení a k co nejlepším výsledkům ve vzdělávání.

Druhou záležitostí jsou metodici školní prevence. Tady musím říct, že na to, jak posloucháme litanie o tom, jak je strašné školní klima nebo strašná šikana, a na to, že metodik školní prevence byl už na jaře 2017 poměrně drtivě prohlasován Poslaneckou sněmovnou i podotýkám tehdy Senátem, ale jenom ve smyslu tedy toho, aby se jenom popraly Sněmovna a Senát o to, kdo má lepší řešení a kdo dá takzvaně víc, tak to dopadlo tak, že tehdy, a platí to doposavad bohužel, metodici školní prevence nemají nic. Musím říct, že je to nejčastější profese, která se poměrně zoufale obrací na nás poslance a poslankyně s tím, abychom zlepšili podmínky pro jejich práci.

A pokud doplním školské logopedy, a tady mám radost, že školský výbor přijal jedno z řešení školské logopedie do budoucna, a budou věřit a budu také o to usilovat, aby v tom finálním hlasování Poslanecká sněmovna podpořila tuto změnu také svou většinou, tak je to tedy aspoň nějaká vlaštovka, záblesk, že školní logopedové, protože víte, že logopedické problémy má dnes každé druhé dítě, budou mít svoje odpovídající profesní zakotvení, ale také podporu nejen v zákoně o pedagogických pracovnících.

Nicméně pokud jsem zmínila tyto tři specializované činnosti, ať je to tedy sociální pedagog, metodik školní prevence nebo školní logoped, tak zase tady ta otázka úplně podobná jako u třídnictví a u uvádějících učitelů, a sice jakým způsobem je případné zavedení v následujících letech zohledněno v rozpočtu a v rozpočtovém výhledu. Zejména se domnívám, že absolutně klíčové, pokud to nemá být zákon pro zákon, navíc, jak říkám, projednáván v covidové době, kdy všechny tyto tři profese, podpůrné profese, nabývají na obrovském významu z hlediska řešení nerovností mezi dětmi, tak pokládala bych skutečně za promarněnou příležitost, pokud bychom díky tomu, že novela zákona o pedagogických pracovnících ve Sněmovně je, na to nedokázali jako poslanci a poslankyně zareagovat a dětem, žákům, studentům, učitelům, učitelkám a samozřejmě i rodičům pomoci.

Třetí záležitost, kterou bych zmínila v rámci svého vystoupení, je to, že co se týká zákona o pedagogických pracovnících, tak je to určitě klíčový zákon a neměli bychom žádným způsobem zanedbat rozpravu, kterou tady vedeme, a také využít toho, že pokud tento zákon je aktuálně otevřený v Poslanecké sněmovně, tak v návaznosti na dopad COVID-19 do vzdělávacího systému na to odpovídajícím způsobem zareagovat. Děkuji za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Procházka (ANO): Obvod hledá řešení, jak zvelebit okolí Radbuzy

22:13 Procházka (ANO): Obvod hledá řešení, jak zvelebit okolí Radbuzy

Vyčistit a zvelebit okolí levého břehu Radbuzy od Wilsonova mostu až ke Zborovské ulici, to bylo hla…