Ano, děkuji. Milá paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, oni to už oba moji oba předřečníci, pan ministr i pan zpravodaj částečně odpracovali, takže já se pokusím jenom říci ty podstatné věci a jít od těch legislativně technických nesrovnatelností a nedostatků k tomu, proč vlastně tady teď debatujeme. Tak jedna, doufám, že jediná politická poznámka z mé strany na úvod. 

Já jsem v roce 2013 vstupovala do politiky z akademické v závorce bezpečné oblasti právě proto, že jsem chtěla přispět k tomu, aby byla efektivní protikorupční legislativa. A tento zákon mezi takovou legislativu by měl patřit a podle mého přesvědčení i patří. To, co se opravdu nepovedlo ani té minulé vládě vašim prostřednictvím, paní místopředsedkyně, pane ministře, je to, že ta formulace už tenkrát nebyla dobře z hlediska naší národní platné právní úpravy zakotvena, přesto podle mého názoru, který tedy jsem si přečetla jako podpořený i stanoviskem Nejvyššího soudu, ta stávající úprava je lepší než ta, která dále určitým způsobem zpochybňuje výklad, který bude muset udělat aplikační praxe. A totiž právě tím, že a mě nepřesvědčilo to vysvětlení kolegy, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, Jakuba Michálka, že přece jde o přepis evropské legislativy, který musíme akceptovat, protože jsme součástí většího společenství. Ale žádná suverénní národní členská země EU nenechává všechno na tom, že přece se srovnáme kvůli zájmu obecnému, myslím v tomto smyslu evropskému a nějak násilně, to tady opakovaně zaznělo, tu naší národní legislativu, dovolte mi ten výraz neprávnický upozadíme a budeme čekat potom na výklad. Na judikáty naše, našich nejvyšších soudů, případně i Evropského soudu.

Já si myslím, že tady asi nebudu mít žádný silný argument, kterým bych oponovala panu ministru financí, že v případě, že by převážilo to právní hledisko, že nejde o dokonalou novelu, tak že prodloužíme ten proces a ohrozíme čerpání těch 180 miliard korun. Je mi úplně jasné, že v tomto má naprosto pravdu, řekněme, nebo je to velmi pragmatické řešení a budeme muset tedy zatnout zuby a zřejmě hlasovat i pro projednávání a schválení v rámci režimu § 90. Ale myslím si, že je naprosto legitimní na mikrofon říci, že nemáme být vůbec na co hrdi. Že jsme pouze, dá se říci, otrocky překopírovali tu směrnici evropskou, která nepočítá ani s tím, abychom doslova převzali její znění. A my jsme nebyli schopni nějaké lepší vymyslet a myslím si, že v rámci legislativního procesu, kdybychom měli k dispozici, tak ve druhém čtení určitě nejenom já, ale i řada opozičních pardon, koaličních poslanců, můžu jednoho z nich jmenovat, ten má většinou za vás velmi dobré návrhy, ale není tady, doktora Haase, by určitě dala pozměňovací návrh, který by zlepšil ten legislativní text. A já si osobně myslím, že přijímat něco, aniž bychom to komentovali, jak upozorňuje i ČAK ve svém stanovisku, když máme zavedenou, když máme určité tradičně používané judikované a aplikační praxí známé pojmy, které používáme pro určité konkrétní obsahy, jako je kontrola vlastnictví, ovládání a my je nahrazujeme evropskými termíny, které přinejmenším jsou vágní pro nás v České republice a neměli bychom k tomu vést ani v Poslanecké sněmovně tuto diskuzi, tak to už opravdu si říkám, na co tady jsme? To budeme asi jako v devadesátých letech říkat, že na chvíli se musí vypnout žárovky a musí se přerozdělit majetek a pak zase bude právo fungovat?