Úvodem

Jedno ze současných hojně diskutovaných témat je snaha o zákaz olova pro střelce a rybáře ze strany EU. Samozřejmě tím budou potrefeny i další skupiny obyvatel, např. potápěči a ti, kdo dodržují „lidové zvyky“, ale o tom se již nemluví vůbec.

Pozoruhodná časová korelace těchto snah se „zbraňovou směrnicí EU“, která je podle Junckera „nedostatečně ambiciózní“ – čti nepodařilo se toho zatím zakázat dost, vede celkem logicky k domněnce, že když to nešlo „přímo“,, tak to uživatelům zbraní „osladíme“ jinak, a to drastickým zdražením vstupů. O něco takového se už ostatně v případě zbraní pokusila v roce 2014 komisařka Cecilie Malmström, a to dvěma způsoby – pronikavým zdražením (snaha o zavádění biometrických senzorů apod.) a hlavně nutností uvádět “legitimní důvod” (viz).

Že nejde ani tak o to olovo a jeho vliv na životní prostředí, svědčí i následující fakta – na olověné střely je používáno cca. 2% celkově používaného olova a armáda i policie nepochybně získá výjimku… takže dalších 99% olova EU jaksi nezajímá.

Navíc se průmysl EU bez olova obejít nemůže – o tom svědčí stížnost na hlavního producenta olova, Čínu, že toho olova nechce do EU dodávat dost. Věřte nebo nevěřte, pod stížností z roku 2016 je podepsána Cecilia Malmström. (viz)

Stručná historie zakazovacích snah

I když to není obecně známo, EK (Evropská komise) požádala ECHA (Evropská agentura pro chemické látky) o zákaz olova (nejen) ve střelách již 12.3. 2015 (viz), nejde tedy zdaleka o novou iniciativu, jak se nám někteří politici pokoušeli namluvit.