Je jisté, že bezpečnostní rizika existují, mění se pouze jejich charakter a intenzita, popřípadě pravděpodobnost jejich vzniku. Tomu by měl odpovídat i dostatečně velký rozpočet kapitoly Ministerstva obrany. Vojáci po létech slibů a promarněných zamrzlých akvizic jistě rádi přijmou jakoukoliv miliardu navíc, ačkoliv již dnes mají problém tyto prostředky účelně využít a předbíhají se v návrzích programů, jak je utratit, místo toho, aby posilovali ty síly a prostředky, které zásadním způsobem ovlivňují jejich bojové možnosti, kterými jsou schopni zajišťovat obranu území vlastního státu a zároveň plnit i úkoly v rámci integrovaného záchranného systému (IZS), k podpoře posílení Policie České republiky (PČR), zejména potom k ochraně našich hranic před ilegální migrací.

Tomuto záměru však rozhodně neodpovídají současné představy velení armády, ministerstva obrany a dalších na zvýšení počtů výsadkových jednotek. Tyto jsou jednak předurčeny k jiným úkolům a mají ve srovnání s mechanizovanými jednotkami také menší bojovou sílu. Mají-li plnit výsadkové úkoly, jsou závislé na letecké přepravě, vyžadují také jiný výběr personálu a jsou celkově provozně nákladnější. Navíc klasické pojmenování "roty" užívané od samého vzniku Československé armády (např. rota "Nazdar") nahradíme "komandem".

Je mi s podivem, že tomuto široká odborná veřejnost mlčky přitakává a nikdo nenapadl dlouhodobou nekoncepčnost výstavby armády. Při tak málopočetné armádě a mnohočetnosti úkolů ji budovat jinak, než pro univerzální použití a s maximální unifikací zbraní a techniky je nepřípustné. Ne jako v jiných armádách, že do zahraničních operací jsou vysílány organické jednotky se svou technikou a výzbrojí, pokud odpovídají účelu mise, ale naopak my strukturu jednotky a výzbroj přizpůsobujeme účelu mise tak, aby tam mohla být vyslána. Je potom jasné, že se tímto snižuje univerzálnost použití těchto jednotek a tím se zvyšují náklady na speciální jednotky, jako je třeba výsadkový pluk. S tím si ale hlavu nikdo neláme.

Máme v našich podmínkách zcela zbytečné speciální jednotky, které nebudou nikdy do speciálních operací vyslané, neboť Česká republika jim nebude nikdy schopna poskytnout potřebné krytí. Máme výsadkové jednotky, a další vytváříme, ačkoliv z jedné strany hranice na druhou to není ani 500 km a nedisponujeme pro tyto účely dopravním letectvem. Není tedy potřeba tolik výsadkářů a padáků ale spíše se starat o to, aby pojízdnost tří tanků nebyla standardem.