Ve skutečnosti se však jedná o nastolený trend a další snahu Bruselu, jak ještě více omezit legální držitele zbraní, která navíc ve výsledku může dopadnout i na bezpečnost našich občanů, protože se jedná i o policii. Není sporu o tom, že olovo v přírodě je škodlivé. Na druhou stranu by případný plošný zákaz olova postihl až milión našich občanů. Paradoxně by měl dopad i na dnes tak populární biatlon. Osobně v této souvislosti podporuji připravované oprávněné protesty Českomoravské myslivecké jednoty, Českého střeleckého svazu, Svazu vojáků v záloze ČR, Moravského rybářského svazu a Českého rybářského svazu proti tomuto nesmyslnému návrhu.

Legislativně se sice v Bruselu zatím jedná o zákazu olova na mokřadech, který v Česku již několik let platí, ale je pro mě osobně naprosto nepřijatelné, aby Evropská komise mohla plošný zákaz olova schválit, aniž by o tom rozhodovaly členské země. Vláda ČR by tento záměr ze strany Evropské komise měla jednoznačně odmítnout. Mám obavy, že jde o první krok, který povede k ještě větším následným restrikcím.

Opět si na tomto případě ukažme, jak funguje současná EU. Rozhodnutí, aby mohlo být učiněno na evropské úrovni, musí být podloženo daty a studiemi. Tedy že se již v zadání studie  nenápadně naznačí, jak by bylo dobré, aby dopadla. Tak se stalo i v tomto případě. Tentokrát dostala zakázku na studii Evropská agentura pro ochranu pro chemické látky (ECHA). Zpráva se zveřejní a Evropská komise může konat. Na názory odborníků z praxe, že výsledky studie jsou více než diskutabilní, když např. v ČR k tak vysokému číslu otrav zvířat, natož člověka, olovem prakticky nedochází (studie počítá s jedním až dvěma miliony olovem otrávených zvířat za rok - číslo je ale stanoveno - odhadem) se nebere zřetel.

Evropská komise následně nechá vypracovat příslušnou legislativu. Obvyklé právní formy jsou: "doporučení", po nějaké době "směrnice" a když ji státy různě implementují do svých právních řádů, často se stejně objeví potřeba tzv. "nařízení", které platí přímo a všude stejně (tedy obdoba už nějakého jednotného eurozákona). To je v poslední době hodně oblíbené. Žádná kreativita členských států není tolerována, provádění nařízení nebo směrnic je kontrolováno a vyhodnocováno. Kdo neplní, tomu dáme napomenutí (procedura infringement) nebo ho pak pošleme před soud (Evropský soudní dvůr) a ten mu napaří mastnou pokutu za neplnění - ukrutné částky naskakující denně (do toho se žádnému státu nechce, jak by si to obhájil před voliči?).