Největším průšvihem je z mého pohledu podpis smlouvy mezi vládami ČR a USA na předražené americké bojové a víceúčelové výběhové vrtulníky Viper a Venom za 14,5 miliardy korun bez DPH. Konkurenční italská firma Leonardo, která nabídla plnění této zakázky v podstatě za polovinu této ceny, podle všeho tento nákup rozporuje u ÚOHS, takže ještě to může být v tomto případě zajímavé. Každopádně tento nákup zásadně ohrožuje celkové ambice armády na modernizaci jednotlivých zejména strategických a významných akvizičních projektů jako takových. Těmi je hlavně přezbrojení mechanizované brigády na pásové obrněné transportéry a modernizace pozemních sil.

Ministerstvo obrany a armádu ale ohrožují v oblasti rozpočtu a výhledu na další léta další aspekty. Za úplnou tragédii považuji zejména aktuální vyjádření ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD), který navrhuje "zastropovat" výdaje na obranu ve výši 1,4% HDP, což je cca 85 miliardy korun plánovaných na rok 2021. Pokud ČSSD podepsalo koaliční smlouvu s hnutím ANO, je předpoklad, že se také zavazuje tyto závazky z koaliční smlouvy a Programového prohlášení vlády plnit. A pokud nikoliv, měla by ČSSD vypovědět koaliční smlouvu a z vlády odejít. Toto by totiž mělo zásadní vliv na modernizaci armády. Je podstatný rozdíl v tom, jestli Ministerstvo obrany plánuje rozpočet ve výši 85 miliard korun (1,4% HDP) ale na další léta je tam nárůst až k astronomickým 133 miliardám korun (2% HDP). Ten nárůst je prostě příliš strmý a tudíž nereálný. Ale 1,4% HDP "na vždy" v situaci ve které se armáda aktuálně nachází, je prostě špatně! Tímto se ČSSD jednoznačně staví proti modernizaci armády a to je nepřijatelné.

Aby toho ale nebylo málo, tak z ambicí a "mantry" ve výši 2% HDP na obranu v roce 2024 couvají i ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) a také premiér Andrej Babiš, který prohlásil, že to není vytesané do kamene a že to je příliš mnoho. S tímto výrokem lze vyslovit souhlas. Ministerstvo obrany by mělo dostávat tolik z rozpočtu, aby bylo schopno tyto prostředky smysluplně pojmout a to v souvislosti s dopředu připravenými strategickými a významnými akvizičními projekty. Důležitá je i podpora domácího zbrojního průmyslu a poměr jeho zapojení do zakázek. Ale pokud zamýšlí Ministerstvo obrany něco nakoupit jenom proto, že potřebuje za každou cenu utrácet abychom plnili kritéria hodnocení ve výdajích na obranu směrem k závazkům NATO, tak je to špatně. Armáda potřebuje mít k velkým akvizicím nejen vhodné organické jednotky (mírové a válečné) ale hlavně připravené lidi! Pokud dostává Ministerstvo obrany každý rok v rozpočtu navíc cca 10 miliard korun a následně je není třeba z poloviny schopno utratit, je to také špatně.

Ministerstvo obrany by mělo také hledat své vlastní vnitřní úspory. Uzavírá také některé zakázky, které jsou s otazníky. Aktuálně se jedná o 8 mobilních rušičů (STARKOM). V rozpočtu i na sněmovním Výboru pro obranu v listopadu 2019 byla uváděná cena ve výši 960 milionů korun (včetně DPH). Den na to, 14. listopadu 2019, ale kolegium ministra schválilo celkovou cenu 1 453 miliónů korun (opět včetně DPH), takže nárůst o půl miliardy za jeden den. A zde se stírá rozdíl mezi koalicí a opozicí, protože tento nákup kritizují i koaliční poslanci vládního hnutí ANO. To o něčem vypovídá. Ministerstvo obrany by mělo postupovat vždy s péčí řádného hospodáře. Poslanecká sněmovna má kromě předkládání návrhů zákonů kontrolovat vládu a dohlédnout, že se s penězi daňových poplatníků vynakládaných v tomto případě na obranu státu nakládá účelně. Podle všeho to tak ale v současné době nevypadá.