Zároveň je důležité, aby se ale vše neutratilo jen proto, že se to prostě „musí“ utratit.   

Některé kroky v oblasti akvizic a nákupů lze ze strany ministerstva obrany hodnotit v poslední době pozitivně. Za všechny například smlouvu z 13. května na dodávku téměř 47 tisíc balistických vest pro armádu za 1,67 miliardy korun se společností STV Group. Zajímavé informace ale vyšly najevo při nedávných kontrolních zjištěních vojenských nákupů ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).

 Ministerstvo obrany podle něho neřeší náklady na údržbu a opravy (tzv. náklady na celý životní cyklus obrněné techniky), ačkoli to má dělat podle usnesení vlády už od roku 2011, a to provoz obrněné techniky prodražuje. To vede k závislosti na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů. Náklady na servisní podporu a nákup náhradních dílů prodražily provoz obrněné techniky o 194 milionů Kč v roce 2016 a v roce 2018 dokonce až o 780 milionů Kč. Týkalo se to hlavně bojových vozidel pěchoty (BVP), obrněných transportérů a modernizovaných tanků. Navíc některé opravy byly úplně nesmyslné. Jako úprava obrněného vozidla za 86 milionů Kč, které se tím přetížilo, muselo se znovu upravovat, nefungovalo 6,5 měsíce a Armáda ČR ho nakonec pro zahraniční mise, kde mělo sloužit jako průzkumné vozidlo, vůbec nepoužila.   

Bylo by také dobré ze strany ministerských úředníků brát na zřetel skutečnost, že prakticky všechny technologicky vyspělé armády kromě pořizování nové techniky také realizují programy opakované modernizace BVP, tanků a nejen této techniky. Tím je samozřejmě myšlena modernizace stávající a dlouhodobě zavedené a používané techniky, a to domácím obranným průmyslem. Tyto podniky jsou vybaveny odpovídajícími technologiemi a pracovníky. Je to určitě finančně výhodnější, než dovážet materiál a technologie ze zahraničí za přemrštěné ceny a to navíc při dlouhodobé závislosti na zahraničních výrobcích. Dělají to nejen v USA, ale i Rusku a Velké Británii.