Nevím, jestli je vůbec co slavit, protože EU je úplně jiná, než jsme do ní vstupovali a měli bychom formou referenda mít možnost rozhodnout, jestli to po vzoru Velké Británie prostě neukončit. Aktuální debakl s vakcínami je jenom jedním z řady pochybení ze strany EU.

Ve stínu jiných událostí zcela zapadlo nenápadné prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, že by uvítala rozšíření pravomocí EU v oblasti zdravotnictví. Jak to ale dopadlo, když na EU členské státy některé zdravotnické pravomoci dočasně přenesly, to jsme viděli. Týkalo se to nákupu očkovacích látek proti viru SARS-CoV-2, resp. zabránění těžkých následků nemoci COVID-19. EU na to šla nenápadně, napřed potichu předjednala a předplatila smlouvy se západními farmaceutickými giganty, kteří slibovali rychlý vývoj takové vakcíny. Některé vakcíny dostaly dokonce „sponzoring” od EU už přímo při vývoji. Třeba Astra Zeneca.

Dalším krokem bylo nabídnout členským státům EU možnost si zarezervovat potřebné množství vakcíny. A to ve chvíli, kdy se „kupoval zajíc v pytli”, tedy se ještě ani nevědělo, zda taková vakcína bude opravdu fungovat a zda nebude mít nepříjemné vedlejší účinky. Natož, aby se vědělo, kdy vůbec bude hotová a jestli bude dostatečně účinná i na případné mutace. Jediné, co se zřejmě dlouho dopředu předjednalo aspoň rámcově, to byla cena.