Vážený pane ministře, vládo, dámy a pánové,

rád bych se také připojil do debaty, za kterou jsem vlastně rád, protože je to debata do značné míry věcná. A tak to má u zákona o státním rozpočtu být. A pamatuji si velmi dobře, že to tak bylo i v minulém volebním období. Nebudu příliš dlouhý. Ale aby tady zazněly i hlasy nejenom opozice, které jsou z logiky věci kritické, ale abychom dokázali připomenout i některé věci a říci tak, jak skutečně jsou. Dělal jsem si poznámky u některých vystoupení a budu na to také, nebo pokusím se na to také krátce reagovat.

Ale na začátku mi dovolte vyjádřit velké poděkování - poděkování této vládě a jednotlivým ministrům, protože to byl skutečně husarský kousek. Já jsem jim to zadání, které dostali, předpokládám, na prvním jednání vlády někdy 18. prosince, vůbec nezáviděl, protože vyrovnat se s tím přepracovat jednotlivé kapitoly státního rozpočtu v řádu 45 dnů, to skutečně nebylo jednoduché. Poděkování si zaslouží nejenom ministři samotní, ale také aparáty na ministerstvech, úředníci, protože to skutečně jednoduché nebylo.

A chci tady zdůraznit, my jsme jako koalice SPOLU i druhá vládní koalice dali jasný slib voličům, že se budeme chovat rozpočtově zodpovědně, že roztočený dluh, do značné míry daný tím, že se tady minulá vláda snažila různými více či méně populistickými balíčky tak trochu uplácet voliče i v průběhu nejenom toho období těsně předvolebního, tak skutečně v této praxi nechceme pokračovat. My jsme dali slib, že snížíme schodek státního rozpočtu pod 300 miliard, tak jsme ho také splnili. A hlavně musíme zastavit to, co se za poslední tři roky tady roztočilo, a budu spravedlivý, samozřejmě do jisté míry v tom hraje roli covid a covidové náklady, ale - a to chci zdůraznit - nelze se na to vymlouvat. To, že se za poslední tři roky zvýšil dluh na občana České republiky o 90 000 Kč, a dneska každý občan České republiky dlužíme 250 000 Kč, tak to je bohužel realita.