Vážení páni ministři, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já bych tady jednak rád navázal na to, co už tady říkal pan první místopředseda Jiří Růžička, byť možná trochu v jiné podobě. Vždycky náš pan kardinál Duka, zejména o Vánocích a o vánočních svátcích, když vystupuje, tak říká, že je nutné, abychom to, co chceme, aby ostatní činili nám, jsme my činili také. Tzn. říká to v tom obráceném gardu. Ne, co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň jiným. Ale to, co chceš, aby ti činili, čiň těm druhým.
Já k tomu chci říct, že jsem přesvědčen, že z hlediska tohoto, že bychom měli činit jiným to, co chceme, aby oni činili nám, jsme v první vlně pandemie, kdy jsme na tom byli velice dobře, selhali a nechovali jsme se tak. Přesto nám státy Severoatlantické aliance plus Evropské unie dnes tu pomoc nabízejí. Tím nám dávají dvě zprávy.
První je, že je dobré a správné být solidární. To se netýká jenom poskytování vojenských zdravotníků. To se týká možná i některých dalších zákonů, které budeme projednávat. Pokud tato pandemie bude mít nejen zdravotní, ale i ekonomické, sociální a jiné dopady, tak bychom si měli uvědomit, že bychom je měli nést společně. Neměli bychom se v rámci některých zákonů snažit o to, aby některá skupina byla postižena méně, protože jí vše bude kompenzováno. Není to možné. Každý při té krizi něco ztratíme.
Ta druhá věc je, že je to zpráva o tom, že bychom se už tak do budoucna, jak jsme se chovali v rámci toho, když jsme byli ti nejlepší, když jsme byli best in covid, že bychom se tak už chovat neměli, že už to nemůžeme podruhé zopakovat, abychom zase v různých jiných případech, když na tom budeme dobře, nebyli solidární k těm, co na tom nejsou dobře. Buďme si jisti, že všichni ti, co k nám z Evropské unie nebo ze států Severoatlantické aliance budou vysílat vojenské zdravotníky, na tom nejsou tak, že by je nepotřebovali doma. Oni by je také zaměstnali, oni by je také potřebovali, a přesto je sem posílají. Tak si to, prosím, uvědomme a vezměme to jako závazek.
A potom ta třetí věc, tady navážu na pana senátora Lumíra Kantora, mluvili jsme o tom i s panem senátorem Fischerem, a protože už si nevím rady, tak to tady takto říkám. Já se asi pět dní opakovaně dotazuji předsedy Ústředního krizového štábu, pana Hamáčka, jestli by náhodou Česká republika neměla zájem např. i o pomoc z Tchaj-wanu.
Pět dní nemám odpověď, respektive mám odpověď: Ministerstvo zdravotnictví to rozmýšlí. Pět dní rozmýšlí odpověď na otázku, zda máme nebo nemáme zájem o pomoc z Tchaj-wanu. Buď v tom smyslu, jak o ní mluví Lumír Kantor, nebo i v jiných podobách. Tolik moje zpráva o tom, jak se někde maká.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
