Vážení páni ministři, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já bych tady jednak rád navázal na to, co už tady říkal pan první místopředseda Jiří Růžička, byť možná trochu v jiné podobě. Vždycky náš pan kardinál Duka, zejména o Vánocích a o vánočních svátcích, když vystupuje, tak říká, že je nutné, abychom to, co chceme, aby ostatní činili nám, jsme my činili také. Tzn. říká to v tom obráceném gardu. Ne, co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň jiným. Ale to, co chceš, aby ti činili, čiň těm druhým.

Já k tomu chci říct, že jsem přesvědčen, že z hlediska tohoto, že bychom měli činit jiným to, co chceme, aby oni činili nám, jsme v první vlně pandemie, kdy jsme na tom byli velice dobře, selhali a nechovali jsme se tak. Přesto nám státy Severoatlantické aliance plus Evropské unie dnes tu pomoc nabízejí. Tím nám dávají dvě zprávy.

První je, že je dobré a správné být solidární. To se netýká jenom poskytování vojenských zdravotníků. To se týká možná i některých dalších zákonů, které budeme projednávat. Pokud tato pandemie bude mít nejen zdravotní, ale i ekonomické, sociální a jiné dopady, tak bychom si měli uvědomit, že bychom je měli nést společně. Neměli bychom se v rámci některých zákonů snažit o to, aby některá skupina byla postižena méně, protože jí vše bude kompenzováno. Není to možné. Každý při té krizi něco ztratíme.