Jako údajný pravičák chce Klaus ml. regulovat soukromou společnost a nařizovat jí, co si kdo může či nemůže psát na jejich webu. Respekt k soukromému vlastnictví, jeden z axiomů pravice a klasického liberalismu, mu najednou zřejmě nic neříká.

Klause ml., stejně jako nikoho jiného, nikdo nenutí, aby byl uživatelem Facebooku. Facebook Klause, v souladu s podmínkami užívání, se kterými Klaus dobrovolně souhlasil, cenzuruje pouze na svém vlastním webu, uvnitř prostoru, který této společnosti patří. Klaus ani nikdo jiný nemá žádné „přirozené právo“ publikovat své příspěvky na Facebooku. Mimo tuto sociální síť však Klause nikdo necenzuruje. Klausovi nikdo nebrání založit si svůj vlastní web či sociální síť (ostatně Klaus své texty čile publikuje všude možně, včetně svého osobního blogu), případně časopis či noviny, kde bude pravidla hry určovat on.

Představme si hypotetickou situaci, kdy by Klaus ml. byl majitelem nějakého takového média. Měl by právo v něm publikovat kdokoliv, kdo by chtěl? Samozřejmě, že neměl. Těžko by se Klausovi líbilo, kdyby například komunisté chtěli v jeho časopise vydávat své články. A teď si představte, že by odmítnutí komunisté (či kdokoliv jiný), začali Klausovi hrozit, že navrhnou zákon, který jim umožní v jeho časopise vydávat své články, protože to, že Klaus jejich texty odmítá, je „nehorázná cenzura“.