Babiš samozřejmě reaguje jediným způsobem, jak dokáže reagovat, je-li zatlačen do kouta: obviňuje, vydírá, fňuká. Pokud tohle má být příklad, jak řídit stát jako firmu, nechci vidět, jak je ve skutečnosti řízen Agrofert, nebo lépe řečeno, jak by byl řízen, pokud by nebyl přisátý na pohodlné státní penězovody…

Hysterická vyjádření, že opozice hodila lidi přes palubu, je třeba chápat jen jako výraz zbabělé bezmoci, která spoléhá na krátkou paměť občanů. Na to, že lidé mají dojem, že doposud šlo díky nouzovému stavu vše jako po drátkách. Že se naše země postupně dostávala z epidemické krize a stále jasněji se rozsvěcovalo světlo na konci tunelu, které signalizovalo, že plošná omezení budou uvolňována, podnikání bude opět povoleno všem, a stát nám přestane přikazovat, v jakou hodinu se musíme vrátit domů.

Nic takového. Žádné světlo na konci tunelu. Nouzový stav byla série nahodilých příkazů a zákazů, bez jediného viditelného vodítka, nějakého objektivně daného rámce, jenž by jednotlivá opatření spojoval do funkčního systému. Do systému, jehož primární funkce by měla být zbavit se koronaviru. Ve skutečnosti však žádné opatření nezafungovalo. Čísla se pohybují nahoru a dolů, bez jasné návaznosti na jednotlivá vyhlášená opatření. Jediné, co funguje naprosto spolehlivě, je postupné rdoušení malých podnikatelů v této zemi. S trochou nadsázky, co v úplnosti nezvládlo EET, dokoná zákaz činnosti maskovaný za boj s epidemií.