Jednotná? A v čem? V řešení krizí? Nebo v přístupu k plnění dohod? Právě na přístupu ke krizím je přece vidět, že EU není jednotná, a dvojí metr, s nímž se hodnotí plnění dohod, je do očí bijící. EU ve skutečnosti ani jednotná být nemůže – neexistuje nic jako evropský národ, a dokud se EU nepodaří zničit v lidech povědomí o vlastním národě, bude vždy v očích občanů jednotlivých členských států hrát hlavní roli jejich vlastní stát.

Funkční? Znovu, v čem? V rychlosti utužování regulací? V poškozování zájmů členských států? Čistě praktická stránka věci, funkčnost, není v této věci tím nejhlavnějším kritériem. Je mi jedno, jak dlouho trvá uvést v život ten či onen zákon či vyhlášku. Jde mi o to, co se reguluje a zda daný zákon či vyhláška poškozuje svobodu nebo i obyčejné dobré mravy. Například poskytování pomoci palestinským teroristům nebo převážení migrantů z Afriky na evropský kontinent – to je bezesporu něco, co dokáže byrokracie EU provádět velmi pružně. Tato efektivita je nám ale úplně k ničemu, ba co víc, poškozuje nás. Byl bych daleko raději za byrokracii méně pružnou a méně efektivní (když už nějaká byrokracie musí být), ale takovou, která mi nebude zasahovat do života.