No jen si to představte. V obci či městě volíte, žijete v něm a každý den vidíte, jak funguje. Vše máte na očích a můžete své volené zástupce, chcete-li, konfrontovat se svým názorem. Můžete jim dávat neustále zpětnou vazbu. Obdobný vztah, třebaže jaksi z druhého směru, funguje na úrovni nejvyšší. Jako volič jste denně informován (nebo dezinformován) pomocí médií a můžete si dělat neustále obrázek, posuzovat jednotlivé informační zdroje – a případně projevit občanský nesouhlas, například v takové míře, v jaké to činí, ať už s ním souhlasíme nebo ne, stoupenci hnutí Milionů chvilek pro demokracii ale i bezpočet dalších občanských sdružení i jednotlivců. Ale kraj? Naprostá většina lidí o kraji neví nic – a informací se jim vesměs nedostává. Krajská politika se děje tak říkajíc za bukem a vznikají tam svébytná mocenská centra – a nejen mocenská, ale i finanční, a zákonitě i korupční. Protože korupce bují tam, kde je moc koncentrována a zároveň je bezpečně mimo dohled občana voliče.

Kraje jsou především přerozdělovací agentury státu, jimž přijde neuvěřitelné množství peněz. To je silné, takřka neodolatelné lákadlo. Tak z krajů vznikají pašaliky, gubernie, léna či hrabství. A místo hejtmanů coby politiků s demokratickým mandátem a vědomím odpovědnosti vůči němu máme na jejich místě paši, gubernátory, lenní pány, či v našem středočeském případě hraběnku. Takový politický či spíše pseudopolitický útvar nefunguje a nemůže fungovat pro lidi, pro občany.

Omezit moc kraje je tedy cestou, jak iniciativu vrátit do rukou lidí – nikoliv abstraktní „kraj“, který byl mnohde navržen mimo historické hranice dané zeměpisnými podmínkami, nýbrž obce a města. A jejich občané. Méně krajské úřední a politické agendy, menší úřad, průhlednější struktura, která znemožní ztrácení peněz, férové veřejné zakázky, důraz na podnikatelskou iniciativu namísto pěstování krajských kartelů a monopolů, konec politického klientelismu ve vztahu krajského úřadu a obcí… A především konec papalášství. Konec pojetí krajského hejtmana jako bytosti, která by se spíše hodila do šedivého tesilového obleku všemocného a obávaného předsedy krajského národního výboru z doby normalizace.