V roce 1914 byli politici vytlačeni vojáky a generály a výsledkem byly miliony mrtvých. To, že jsme se mohli po hrůzách války v roce 1918 radovat ze založení státu, bylo díky lidem jako Tomáš Garrigue Masaryk, kteří neuvěřili tomu, že jsme předurčeni k tomu být jen pasivními čekajícími oběťmi. Oni nepřijali, že budoucnost je jen více přítomného a že nemáme žádnou alternativu. Vsadili na kartu, na kterou by nikdo před válkou nevěřil a drželi se jí tak dlouho, až uspěli. Založení samostatného státu byl nesmírně odvážný tvůrčí politický čin, ze kterého dodnes v určitém smyslu žijeme. Je to dobrý příklad pro dnešek, kdy jsme obklopeni tolika proroctvími krizí, nebezpečí a úpadku. Možná zapomínáme na to, že dějiny nejsou půdou, na které vyrůstá štěstí nebo něco dobrého jen tak samo bez našeho přičinění.